OSN je společný jmenovatel pro všechny, i pro Írán

Donald Trump má různé talenty. Též ten, že překvapuje i tehdy, kdy si mnozí myslí, že je už ničím nepřekvapí. Třeba v úterý. USA nevydaly vstupní vízum íránskému ministrovi zahraničí Mohammadu Zarífovi, takže Zaríf nemohl ve čtvrtek hovořit v newyorském sídle OSN před Radou bezpečnosti. Trump tak potvrzuje jednu ze svých hlavních zbraní, jíž je nevypočitatelnost.

Nevypočitatelně působící kroky mají v politice svůj význam. Ač nevedou k vytčenému cíli, reakce na ně mohou odhalit to, co se dosud jen tušilo. Sem patřilo Trumpovo rozhodnutí přesunout ambasádu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Reakce v arabském světě byly mnohem střízlivější, než se očekávalo – i proto, že větší hrozbou je pro něj Írán. Ale upřít zástupci Íránu účast v debatě v sídle OSN, to je jiná liga.

Názory na zabití generála Solejmáního se různí. Kritika je legitimní, stejně jako je legitimní říkat, že přes rizika odvety je to lepší cesta než Obamova smlouva s Íránem, která za zdržení jaderného programu o deset let zrušila sankce a zvýšila asertivitu režimu. Podobně se liší i názory na roli OSN. Nicméně panuje konsenzus, že OSN je nejširší společný jmenovatel, na jakém se téměř 200 členských států shodne. A že sídlo OSN musí být přístupné všem. Právě v tomto smyslu je nynější americký krok bezprecedentní.

Nepřítomnost či odepření přítomnosti v OSN nese důsledky. Roku 1950 se o tom přesvědčil Sovětský svaz, když zasedání bojkotoval na protest proti delegátovi Tchaj-wanu v křesle Číny. Jen díky tomu prošel mandát pro vojenskou pomoc Jižní Koreji přepadené z komunistického Severu. Jen díky tomu tam jsou Američané dodnes pod vlajkou OSN. Byla to lekce, kterou si Moskva přivodila sama. Trump chce teď dávat lekce jiným, a to i na poli, kde k tomu nemá pravomoc.

Hostí-li USA už 75 let hlavní sídlo OSN, zavázaly se k onomu nejširšímu jmenovateli. K tomu, že Chruščov tam mohl bušit botou do pultíku i Che Guevara kouřit svá oblíbená havana. Poruší-li ten závazek, dají najevo, že na společná pravidla kašlou. Ale horší je toto: kruciální hrozby Íránu – fatwa vůči britskému občanu Rushdiemu, akty teroru od Berlína po Buenos Aires, pomoc Hizballáhu či Hamásu, útoky na Saúdskou Arábii – vyblednou ve prospěch formálního sporu o přítomnost jednoho potentáta v OSN.

LN, 8.1.2020