Tak pravil náš premiér Stephen Harper, když byl požádán, aby přispěl do fondu solidarity s evropskou finanční krizí. Německý velvyslanec protestuje, Merkelin kouká jak půl zadku z roští, ale kanadští daňoví poplatníci tleskají a ministr financí si mne ruce. V parlamentě protestoval pouze levičák Mulcair, který má dvojí občanství – kanadské a francouzské.

No nedivte se – v Kanadě se důchodový věk právě zvýšil ze 65 let na 67. Zato ve Francii socialistický prezident hned zčerstva po volbách snížil důchodový věk ze 62 let na 60. Jinými slovy podle Evropy mají Kanaďané sedm let pracovat, aby si žabožrouti mohli válet kejty na Riviéře a Zorbové usrkávat ouzo. Tak to teda prr. Během poslední stovky let Kanada Evropě dvakrát pomohla z průšvihu za cenu vlastních peněz a životů, ale všechno má své meze.

Pikantní na tom je, že Evropa neustále kritizuje albertské ropné písky a uvaluje embargo na tulení kožešiny, ale současně by velice ráda bez práce dostala peníze, které z obojího plynou.

Dnes jsme to u oběda s klenotem probrali a spočítali jsme, že kdyby Kanada do toho dala 7 miliard dolarů jako Austrálie, každý Kanaďan by zaplatil čtvrt miliónu. Shodli jsme se, že se svým půl miliónem naložíme zcela jinak. Třeba zrovna místní pivovar, kde skvěle vaří belgický sládek, by takovou investici nejen ocenil, ale určitě i mnohem užitečněji využil.

Protože ale nejsme tak úplně bez soucitu, rozhodli jsme, že pokud finanční krize do švestek nepoleví, pošleme chudákům Evropanům loď s nákladem tuleních kožešin, aby přes zimu nepomrzli.