29.3.2024 | Svátek má Taťána


GLOSA: To je náhoda!

10.8.2015

Minulý víkend, ve dnech 1. a 2. srpna, se v Ankaře konal druhý světový kongres Krymských Tatarů. Zprávy o něm nezaplavily média, a dá se to snadno pochopit: když se někde ve světě sejdou exiloví představitelé malého národa, obvykle to mediální boom nevyvolá. Mne to ale zaujalo. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že pokládám Krymské Tatary za jistý lakmusový papírek, kanárka v dole Ruska. Proč? Protože je to malý a dobře organizovaný národ, který má vlastní samosprávu a jeho představitelé jsou schopni formulovat požadavky, schválené celou komunitou. To je nevšední a uvědomují si to velmi dobře i ruské úřady.

Především bych asi měla napsat, že se první takový kongres konal před šesti lety na Krymu (ani tehdy to nebyla hlavní zpráva dne). Sešli se na něm představitelé Krymských Tatarů z Krymu i z mnoha jiných zemí, kde žijí, přijeli představitelé různých států. Letos Tataři z Krymu přijet nemohli, neb nedostali od ruských úřadů povolení – a někteří se možná prostě báli o ně požádat. Poselství poslal ukrajinský prezident Porošenko (psal, že „Ukrajina nikdy nepřistoupí na potlačování práv Krymských Tatarů“, a také o „dočasné okupaci Krymu Ruskem“), jedním z hlavních řečníků byl Refat Čubarov, jehož kongres potvrdil ve funkci předsedy Medžlisu (to je samosprávný orgán Krymských Tatarů). Potíž je v tom, že Čubarov žije na Ukrajině a na Krym má na pět let zakázaný vstup, stejně jako předchozí předseda Medžlisu a legendární vůdce Krymských Tatarů Mustafa Džemilev, o kterém se dá s maličkou nadsázkou říci, že přivedl svůj národ z vyhnanství domů.

Je nepochybným faktem, že Krymští Tataři se stali od prvních dnů po anexi Krymu předmětem „zvláštní péče“ nových ruských orgánů na Krymu. Víc než deset tisíc lidí z třistatisícové komunity už z Krymu odešlo, Medžlis byl vypoklonkován ze své budovy, krymskotatarská knihovna, která shromáždila kolem 8000 svazků, byla zavřena, a co horšího, desítky Tatarů „zmizely“ – prostě odešli do práce nebo z práce a pak už je nikdy nikdo neuviděl. U stovek Tatarů proběhly ponižující domovní prohlídky, při kterých „orgány“ hledaly i „zakázanou literaturu“ – rozuměj vše napsané v arabštině, i ozdobné citáty z Koránu.

Bezprostředně po skončení kongresu se neznámí pachatelé na Krymu vloupali do redakce krymskotatarských novin „Juni djunja“ a ukradli počítače, tiskárny, fotoaparáty a pevné disky – a prohledali papírový archiv. Nejhorší samozřejmě je, že noviny přišly o archiv, který byl na pevných discích a který shrnoval víc než padesát let historie sužovaného národa. Leccos samozřejmě existuje jinde, leccos se dá rekonstruovat, možná všechno, ale stejně je to obrovská ztráta. A pak: kdo by kradl archiv? Podivní zloději…

LN, 7.8.2015