Běloruská olympionička měla důvod k obavě

Olympijské hry už zažily leccos. Bojkoty, teroristický útok, vylučování pro politická gesta, aféry dopingové i reklamní. Ale pokus o únos sportovce do jeho vlastní země je novinka. To, co zažila běloruská sprinterka Kryscina Cimanouská, působí neskutečně. Prý ji vyřadili z národního olympijského týmu, neboť si na webu stěžovala na trenéry. Prý jí činovník řekl, že se má do 40 minut sbalit. Prý ji odvezli na letiště. Prý se tam obrátila na japonskou policii a ta jí poskytla bezpečí. Takto dospěla až k žádosti o azyl v Polsku.

Připusťme, že tyto informace se opírají především o to, co ona sama řekla médiím. Připusťme, že byla pod psychickým tlakem, což se stává (americká gymnastka Bilesová proto ze soutěže odstoupila). Připusťme, že je něco na tom, co o ní řekl běloruský atlet Nedasekau: „Je arogantní, výbušná a potížistka.“ Ale tyto věci se navzájem nevylučují. I kdyby z toho, co řekla Cimanouská, byla pravda jen polovina, neznamená to, že nemohla mít důvod k obavám.

Dejme tomu, že je Cimanouská skutečně hysterka či trpí paranoiou. Dejme tomu, že vedení běloruské výpravy mělo důvody ji vyřadit. Ale pořád platí oblíbený výrok Woodyho Allena: „To, že jsi paranoik, neznamená, že po tobě nejdou.“ Cimanouská nebyla v pozici Simone Bilesové, s níž soucítily celé USA. Byla v pozici toho, kdo ví, jak Bělorusko přimělo přistát spoj společnosti Ryanair jen proto, aby zatklo Ramana Prataseviče na palubě. Mohla si představit samu sebe, jak po vzoru Prataseviče provádí sebekritiku do kamery státní televize. Je to paranoia, či spíše zkušenost s paranoidním režimem?

Na tomto pozadí je dobře, že Česká republika nabídla Cimanouské azyl. A nic na tom nemění fakt, že ona tu nabídku nevyužije. Zamíří-li do Polska, odpovídá to tradici i logice běloruské opozice. Ale je správné, že z Prahy nabídka zazněla. Už proto, že i za sílící názorové polarizace je vztah k Bělorusku jednou z mála věcí, na níž se shodnou vládní i opoziční party – a dokonce prezident Zeman.

LN, 3.8.2021