Věříte tomu? Věříte, že Barack Obama se o udělení Nobelovy ceny za mír dozvěděl tím způsobem, jak je nám předkládáno? Že člověk s nejlépe zvládnutým politickým marketingem na světě se probudil a jeho dcera mu říká: „Táto, dostal jsi Nobelovu cenu za mír a Bo má narozeniny.“ Věříte, že to z jeho týmu nikdo nesledoval? Že Obama nebyl připraven na obě varianty a neměl na stole papírek „Co řeknu, když ji dostanu“ a druhý „Co řeknu, když ji nedostanu“?

Nesmysl. Absurdní historka s jeho dcerou posloužila k tomu, aby ji všichni opakovali a opisovali, až se stane pravdou (skvělá práce, že?).

Dokonce si troufám tvrdit, že Barack Obama měl na nočním stolku papír jen jeden. Papír: „Co řeknu, až ji dostanu.“ Což je zároveň odpověď na udivené až pohoršené výtky většiny komentátorů, proč Obama Nobelovu cenu neodmítl…

Myslím si, že Barack Obama dostal Nobelovu cenu za mír, protože ji dostat chtěl, protože jeho tým vyhodnotil, že to bude k něčemu dobré. Jinak by neriskoval vlnu nevole, kterou udělení ceny vyvolalo.

Takže zbývá odpovědět na otázku: „Proč?“

Nabízí se vysvětlení, že cílem udělení Nobelovy ceny bylo ještě zvýšit Obamovu mezinárodní prestiž a zvýšit tak jeho šance vyjednat ukončení vývoje jaderné zbraně v Íránu. To je cíl, na kterém Obama pracuje od svého zvolení, to je cíl, který musel převzít po Georgi Bushovi mladším, to je cíl, kterému obětoval i „náš“ radar v Brdech. Vlna nevole v médiích brzy opadne a Barack Obama bude do všech jednání vstupovat jako americký prezident, vizionář a nositel Nobelovy ceny za mír.

Pokud tomu tak je, pak Barack Obama dostal cenu oprávněně. Protože když neuspěje, zbývá už jen válka. Žádný americký prezident nebude nečině přihlížet, jak v Íránu slavnostně montují na své rakety jaderné hlavice. K řešení zbude už jen otázka: „Kdo a kdy?“

Pak se jednoho dne podíváme do novin a dozvíme se, jak Obamova dcera Malia vzbudila tatínka a řekla mu: „Táto, Bo má narozeniny a Izrael bombarduje Írán.“

Autor je spisovatel a PR konzultant