Svobodná strana Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) prošla za více než padesát let své existence procesem, v němž postupně přešla z pozice strany bývalých rakouských nacistů do pozice strany usilující o prezidenta.

FPÖ - www.fpoe.at - vznikla na přelomu let 1955/56. Tehdy byla ukončena deset let trvající okupace Rakouska spojeneckými vojsky. Rakousko vzniklo jako stát, kterému byla zakázána smluvně unifikace s Německem, a vyhlásilo „věčnou neutralitu“, což bylo podmínkou SSSR k tomu, aby jeho vojska odešla z jeho území.

V dubnu 1956 byl na ustavujícím sjezdu FPÖ jako první předseda strany zvolen Anton Reinthaller, někdejší SS-Brigadeführer, který byl v letech 1950 až 1953 jako bývalý nacista ve vězení. Reinthaler, který byl členem NSDAP ještě před připojením Rakouska k Německu v roce 1938, byl ministrem rakouské vlády Seyß-Inquarta, která schválila připojení k Německu. Až do roku 1945 byl členem Říšského sněmu, kde se ve své nástupní řeči přihlásil k příslušnosti k německému národu. V roce 1966 se nacistické křídlo od strany odštěpilo a vytvořilo Národně demokratickou stranu. V roce 1983 byla FPÖ ve vládě s rakouskými sociálními demokraty SPÖ.

V roce 1986 se stal předsedou strany Jörg Haider, který stranu vrátil více směrem k nacionalismu, a koalice s SPÖ se rozpadla. V roce 1999 se Haiderova strana dostala opět do vládní koalice s rakouskými lidovci ÖVP. Jistě si vzpomínáte, že ze strany EU byla tato vláda velmi nemilovaná a Haider byl „na tapetě“.

Dnes se obvykle ve zprávách o FPÖ tato strana označuje jako „krajně pravicová“, popřípadě „pravicově populistická“. Přesto anebo právě proto ale v současnosti netvoří žádnou minoritu v rakouské politice. Poté, co rakouský ústavní soud rozhodl o neplatnosti výsledku prezidentských voleb a nařídil jejich opakování, má kandidát FPÖ velkou šanci stát se na druhý pokus rakouským prezidentem. FPÖ má navíc velkou šanci zvítězit i v příštích parlamentních volbách a vytvořit vládu.

FPÖ se tak z pozice strany bývalých nacistů a esesáků proměnila v „lidovou“ stranu, jejíž program odpovídá programu řady národních stran v Evropě. V současné EU, zmítané krizí po rozhodnutí Velké Británie odejít z EU, není politika FPÖ žádnou raritou a podobné strany zažívají vzestup i v jiných zemích Evropy. Program FPÖ přebírají či „vykrádají“ i strany „tradiční“. U nás zejména ČSSD, která za naše národní zájmy nyní bojuje usilovně. Pravděpodobně je již blízko den, kdy o FPÖ nebude naše česká televize hovořit jako o krajně pravicové a populistické. Možná už po prezidentských volbách v Rakousku.