Sociálním sítím se říká asociální. Ví se, že diskuse na webu racionalitu nepřinášejí. Leč skýtají diagnostický materiál pro politology, sociology, psychology, ba i psychiatry. Stačí se podívat na iDnes a zprávu o tom, jak byl Matteo Salvini, italský vicepremiér, ministr vnitra a lídr Ligy, vyšachován z vlády. Nebudou předčasné volby, na něž sázel. Novou vládu vytvoří sociální demokraté s krajními levičáky z Hnutí pěti hvězd.

Co je na tom zajímavé? Už to, že Itálie se loni stala první zemí EU, kde vládu složily protisystémové strany – Liga a Hnutí pěti hvězd. Teď vidíme, že to neznamená konec dějin ani tradičních stran. Že systémoví socialisté mohou vládnout s protisystémovým hnutím. Že je nadále možné střídání moci, což patří k definičním znakům demokracie.

Zajímavější ale je, kolik set českých čtenářů cítí potřebu se k Salvinimu vyslovit. A hlavně nakolik se s ním coby hlavní brzdou ilegální migrace do Evropy ztotožňují. Pro ilustraci pár citátů k jeho vyšachování: „Dobrá zpráva pro Afriku. Smutná zpráva pro Evropu.“ „Na lodích ‚neziskovek‘ bude dneska velkej mejdan.“

Ještě příznačnější je, jak diskutéři ohýbají fakta. Široká shoda panuje v tom, že Salviniho vyšachovali „oni“, aniž by se muselo upřesnit kdo konkrétně. Například provedli „v podstatě liberálně demokratický vládní puč, ne nepodobný československému ‚Vítěznému únoru‘“. Pane jo. I kdyby tomu tak skutečně bylo, Salvini nese podobný díl viny jako čs. nekomunističtí ministři, kteří podali demisi. Nespočítali si, tak jako Salvini, že vládu lze sestavit i bez nich. A faktem zůstává, že návrh na vyslovení nedůvěry vládě podal 9. srpna Salvini osobně. Žádní „oni“.

Ještě bizarněji působí analogie s opoziční smlouvou. Tu prý teď předvedly italská sociální demokracie a krajně levicové Hnutí pěti hvězd, když se dohodly na vládě bez Salviniho, ačkoliv spolupráci předem vylučovaly. Ale neudělal loni totéž sám Salvini, když složil vládu z Ligy a „nepřijatelného“ Hnutí pěti hvězd?

Tak umanuté hájení Salviniho posiluje pocit, že vzniká kult svatého Mattea, protějšek levicově liberálního kultu svaté Grety.

Oba kulty mají své vyznavače i logiku. Odrážejí pocit bezmoci. V případě Mattea Salviniho bezmoc vůči ilegální migraci, kterou prý nejde zastavit, až přijde rázný politik a udělá to. V případě Grety Thunbergové bezmoc vůči stále chaotičtějšímu klimatu, až přijde mladičká gymnazistka a stanoví ultimátum. Hlavně Salvini odráží známý výrok připisovaný Janu Werichovi: „Kdo chce, hledá způsob; kdo nechce, hledá důvod.“

Svatý Matteo je pro hodně lidí tím, kdo našel způsob, jak zadržet ilegální migraci. Zapomínají ale, že nenašel způsob, jak v souladu s volebními sliby snížit daně a prosadit pro sever Itálie autonomii.

LN, 30.8.2019