Absolutní trest už není takovým tabu, jakým býval

I drobné zprávy mívají svou vypovídací schopnost. Třeba ta ze čtvrtka, že v Japonsku popravili šest členů sekty Óm šinrikjó za vraždy sarinem v tokijském metru (12 mrtvých v březnu 1995). Prvních šest teroristů z té party popravili už počátkem července. Nebo zpráva z Británie: její vláda nebude bránit Spojeným státům v odsouzení polapených britských džihádistů k trestu smrti.

Zdánlivě to působí jako banality. Proč by státy nemohly popravit řádně odsouzené teroristy? Inu proto, že samotný trest smrti byl považován za podobné civilizační selhání jako terorismus. Proto se skoro nevykonával (zločinci z Óm šinrikjó byli popraveni 23 let po činu). Proto byl státům, které se ho nezřekly (třeba Bělorusku), upírán vstup do Rady Evropy.

Před sedmi lety v Norsku vraždil Breivik (77 mrtvých) a my jsme napsali: Kolik z polapených teroristů bylo za posledních dvacet let odsouzeno k smrti? Zúžíme-li odpověď na demokratické země, dojdeme k číslu sedm. A popraven byl jen jediný – Timothy McVeigh (v dubnu 1995 zabil výbuchem v Oklahoma City 168 lidí, v červnu 2001 byl popraven).

Teď už se to posouvá jinam. Tři teroristy popravila v posledních letech Indie, nyní se odhodlalo Japonsko a Británie zaujala pozici, jaká by třeba v Německu mohla vést až k pádu vlády. V tom Německu, kde deportace džihádisty do Tunisu působí trauma, neboť tam mu prý mohou ublížit. Debata o možnosti trestu smrti pro teroristy běží i v Izraeli.

Jistě, nadále platí, že zrušení trestu smrti je civilizační vymoženost. Ale pokud v miliardové Indii popraví za deset let tři řádně souzené teroristy, je to snad známka úpadku civilizace? Jím jsou spíše poměry, kdy lidem rozsévajícím smrt hrozí nanejvýš pohodlné vězení.

LN, 17.7.2018