Británie si sama ničí obraz země, která ctí právo

Vyjednávání o brexitu míří do finále, ale zájem o něj začíná trochu připomínat zájem o výzkum špičkových fyziků na poli základních částic. Lidi zajímá, že objevili boson, ale jen hrstka chápe podstatu i detaily toho výzkumu. Podobně lidé vnímají i britské dohadování o vystoupení z EU. Široký zájem vyvolává otázka: Kdy Británie vystoupí? Ale stále na ni není jasná odpověď. A to ani po týdnu, kdy parlament schválil návrh zákona proti brexitu bez dohody, ani na počátku týdne, kdy má tento zákon podepsat královna.

Těžko prorokovat, v co vyjednávání vyústí. Ale už teď se rýsuje, co ovlivnilo. Především obraz Británie jako země, která ctí psané i nepsané právo, psané i nepsané dohody. Tu pověst si Británie kultivovala skoro tisíc let. Bývala útočištěm pro evropské exulanty i obhájce svobod a práva. Až teď hrozí, že o tuto pověst přijde.

Když premiér Johnson v pondělí řekne, že neusiluje o předčasné volby, ale ve čtvrtek prohlásí, že v nich vidí východisko z krize, je to obrat, jaký politici často dělají. Jenže návrh zákona proti brexitu bez dohody ho tlačí k tomu, aby požádal o další odklad termínu vystoupení z EU a tím porušil svůj zásadní slib. Pokud by slib porušil, shodil by se před sebou i před voliči. Pokud by slib neporušil, postavil by se proti schválenému zákonu. Jasno v tom neudělal ani ministr financí Javid, když řekl: „Budeme se řídit všemi zákony, protože všechny vlády by se rozhodně měly řídit zákony. Budete si ale muset počkat a uvidíte, co se pak stane.“ Tak co si z toho přebrat? Ctít zákony za každou cenu, nebo někdy ne?

Obraz, který se rýsuje před pozorovateli dění, vystihl jeden diskutér na českém webu asi těmito slovy: „Píše se rok 2050. Evropská unie se již rozpadla. Jejím posledním členem zůstává Británie, která se stále nemůže dohodnout, jak z EU vystoupit.“ Docela trefné. Odráží to britský (i český) černý humor. Až sem to dopracovala země, jež bývala vzorem dodržování práva, racionality i zdravé skepse.

LN, 9.9.2019