O čem vypovídají reakce na střílečku na Floridě

Kdykoliv se stane takový průšvih jako ve středu na Floridě, reakce se dělí podél známé barikády. Jedni (zjednodušeně levice) tvrdí, že problém je v hlavni, ze které se střílelo – v její dostupnosti a snadnosti, s jakou k ní pachatel přišel. Druzí (zjednodušeně pravice) oponují, že problém je v hlavě, která rozhodla mačkat spoušť – v její pomatenosti, ideové radikalizaci či pomstychtivosti, prostě v něčem, co nelze preventivně postihnout ani policií, ani zákony.

Platí to pro Floridu, město Parkland i školu, v níž „násilník, podivín a milovník zbraní“ postřílel 17 studentů. Ještě nebylo známo, jak podezřelý Nikolas Cruz zbraň získal, zda ji držel ilegálně, či legálně, ale už padala silná slova. Čiší z nich směs patosu a trvání na svobodě Evropanům nepochopitelné – svobodě nosit zbraň, jak ji stanoví druhý dodatek ústavy. Floridský guvernér Rick Scott mluvil o střelbě jako o „čirém pekle“, ale odmítl se nechat zatáhnout do debaty o kontrole zbraní. Prezident Trump se opřel o emoci dětského utrpení (jako v loňské reakci na chemický útok v Sýrii): „Žádné dítě, učitel ani nikdo jiný by se v americké škole neměl cítit v nebezpečí.“

Na tom skutečně něco je. A víc než jen amerického. Na Den památky obětí holokaustu, 27. ledna, hovořila německá kancléřka Merkelová. Svět zaujala tato slova: „Je těžko pochopitelné a ostudné, že žádná židovská instituce – škola, školka či synagoga – nemůže existovat bez policejní ostrahy.“ Říká-li to šéfka německé vlády 73 let poté, co skončil holokaust a začalo se razit heslo „už nikdy více“, je to na pováženou. Zvlášť když Francie před šesti lety zažila situaci, kdy islamista střílel na židovské škole v Toulouse (čtyři mrtví).

Nelze to házet do jednoho pytle se střílením v USA. Tam si pachatelé vybírají různé cíle. Ale přesto jsou mezi nimi školy zastoupeny nadproporčně. Co by s tím mohl nadělat speciální zákon? Evropa přísně omezila zbraně. Navzdory tomu Angela Merkelová přiznává, že jisté školy se neobejdou bez policejní ochrany. I Francie si už na to zvykla. Kdežto Amerika stále trvá na druhém ústavním dodatku – a pravidelně zásobuje svět zprávami o střílečkách.

Nicméně Angela Merkelová aspoň přiznala, že nezbytnost policejní ochrany jistých škol je ostudná. Možná by nebylo od věci, kdyby si podobné hodnocení „kultury stříleček“ dovolily i špičky americké politiky. Možná by to alespoň na část společnosti působilo lépe než řeči o pekle.

LN, 16.2.2018