„Jsem velmi rád, že můj přítel Michel Barnier přijal tento důležitý a náročný úkol. Chtěl jsem pro tuto obtížnou práci zkušeného politika,“ prohlásil šéf Evropské komise Juncker, když francouzského politika (opravdu „zkušeného“, neboť protřelého tolika nejrůznějšími „nadnárodními“ politickými funkcemi, že lepší příklad tzv. evropské elity bychom obtížně hledali) jmenoval hlavním vyjednavačem Evropské komise podmínek odchodu Velké Británie z EU.

Junckerův výběr sfoukl náznaky nadějí, že je ve vážném zájmu EU hledat s Británií formy budoucí přátelské koexistence. Však většina britských médií přijala jméno Barniera jako „Junckerův válečný akt“.

Barnier je skalní evropský federalista. Velkou Británii nenávidí. Jako eurokomisař pro vnitřní trh (2009 – 2014) měl na starosti reformu evropského bankovního práva. Pojal ji tak, jak ji mohl pojmout jenom on: zatvrzelý nepřítel anglosaského pojetí volného trhu a modelu kapitalismu. Zastánce mnohostranných regulací byl spoluautorem koncepce tzv. bankovní unie a se záští vůči všemu, co pochází z londýnského finančního centra City, prosadil legislativu přemrštěně tvrdých regulací finančního sektoru a služeb.

Tak tento Michel Barnier, představitel „Paříže“ ve sporu s „Londýnem“ (!), bude tvrdým, neoblomným a zřejmě i bezohledným vyjednavačem. To asi není dobrá zpráva.

Jak si v tomto kontextu nevzpomenout na klidné a přátelské rozdělení československé federace, ke kterému tolik přispěla rozvaha, přehled a schopnost empatie premiéra Václava Klause. I proto dnes mohou Češi se Slováky být nejbližšími přáteli i spojenci.

Škoda, že se Juncker od Václava Klause - alespoň v tomto - nepoučil. Bylo by to k dobru všech!

Institut VK