Za pozornost stojí, že to, co se nepodařilo (namátkou) Obamovi, oběma Bushům či Clintonovi, povedlo se Trumpovi: dostat severokorejského vůdce k jednacímu stolu. Je to dobře?

Toť otázka. Je to především senzace. Historická senzace. Politická, mediální. A dál? Varuji před přehnanými nadějemi. Severokorejci dál zůstanou v okovech jako otroci zločinného gangu dynastie Kimů.

Rozumím výhradám kriticky smyšlejících komentátorů v USA. Za všechny jmenujme Steva Grzaniche z Radia WGN. Citován byl i na českých serverech: „Tady máme prezidenta ze svobodné části světa, jak si potřásá rukou s jedním z nejbrutálnějších diktátorů v dějinách, s mužem obviňovaným ze zločinů proti lidskosti. Stojí společně před americkými a severokorejskými vlajkami, kterým je dána stejná důležitost.”

Nebyl jediný, koho iritovalo „zrovnoprávnění“ obou vlajek. V principu tyto hlasy chápu (úcta Američanů k jejich vlajce je „trochu jiný level“), ale ptám se: jak jinak se to mělo technicky udělat? Zkrátit žerď u severokorejského „kusu ohavného hnusu, který reprezentuje dynastickou vládu rasistického kultu, jenž podrobuje, mučí a zotročuje vlastní lid“, jak vlajku KLDR označil konzervativní žurnalista Jonah Goldberg z LA Times? Nemyslím.

Nebo tam neinstalovat vlajky žádné? Nevím.

Za podstatnější považuji to, co zdůraznil Grzanich v předchozí větě svého vyjádření. Že Kim je jedním z nejbrutálnějších diktátorů v dějinách. To je nutné mít stále před očima.

Přesto jsou mnozí ze „Singapuru 2018“ nadšeni a setkáním uchváceni. Jistě: je lepší spolu mluvit než válčit. Má to ale háček: mluvit ve formátu každý s každým? Anebo jen s někým?

Ptám se takto proto, že když se v roce 1994 v Praze setkal Václav Benda blahé paměti s generálem Pinochetem, levicově smýšlejícími lidmi a politiky byl proklet. Totéž ve své době postihlo baronku Thatcherovou.

Pinochetovi, třebaže zachránil svoji zemi před komunistickou pohromou, jsou nasazovány rohy a kopyta. Jeho příjmení je div ne etalonem zla – skoro jako příjmení Hitler.

A co Kim? Diktátor jednoho z nejzvrácenějších režimů, jaké kdy na této planetě v jejích moderních dějinách existovaly. Novodobý samozvaný polobůh, tyran, otrokář, žalařník národa.

Komu vadilo Bendovo podání ruky Augustu Pinochetovi, vadí mu právě tak Trumpovo podání ruky Kimovi?

Lze to i otočit. Nevadí-li přátelské podání rukou mezi šéfem USA a KLDR, bude vzat dodatečně na milost Václav Benda?

Anebo platí Kim ano, Pinochet (stále) ne?