aneb Co se mi zdálo, když jsem si četl o plánech španělských socialistů

Milí čtenáři, “vážnější” článek bude zítra. Dnes aspoň něco málo k pobavení. Pokud vás to tedy pobaví.

Španělský premiér Sánchez představil plán rozvoje země do roku 2050. (Článek z českých novin zde, anglicky psaný text v El País zde.) Sovětštější materiál abyste pohledali, rovněž z hlediska sebevědomí; Libuše a Pýthie by po jeho přečtení sbalily svoje věštecké stánky a šly se živit něčím jiným. Mimo jiné je tam rozplánován vývoj španělské nezaměstnanosti v nejbližších třiceti letech, a to samozřejmě tím správným směrem (12% v roce 2030, 10% v roce 2040 a 7% v roce 2050), a rovněž vývoj daňového břemene, samozřejmě zase tím “správným” směrem (37% HDP v roce 2030, 40% v roce 2040 a 43% v roce 2050). Jak známo, čím více se zvyšují daně, tím radostněji nastupují lidé do pracovního procesu, aby je konečně mohli odvádět.

„The Nightmare“ by M.Z.D. Schmid Credit: Wellcome Library, London. Wellcome Images, CC BY-SA 4.0

I samotná velikost dokumentu je trochu sovětská, protože 676 stran (PDF na stránkách španělské vlády) není právě málo. Původní soubor mi Google dokonce odmítal přeložit do angličtiny s tím, že akceptuje jen dokumenty do 10 MB velikosti. (Moje žena sice umí plynně španělsky, ale přece po ní nebudu chtít, aby četla úřední blábol soupeřící svojí velikostí s Pánem prstenů!) Nakonec se mi podařilo ten stroj přesvědčit k tomu, aby jej přežvýkal, a trochu jsem těch 676 stran, už v angličtině, “prosvištěl”.

Učinil jsem tak před spaním, což byla chyba. Všechny ty zpěvy o sdílené cirkulární ekonomice a redukci uhlíkové stopy se mi poskládaly dohromady se současnými boji o svobodu projevu a ekonomickou situací. Výsledkem byl sen, který měl formu následujícího dialogu.

Místo konání: Česká inkluzivní republika, v neurčité budoucnosti inspirované vizemi Pedra Sáncheze a jeho soudruhů.

*****************************

- Dobrý den, já tady mám objednanou tříkolku k půjčení na šest dnů.

- Dobře. Jméno?

- Novák.

- Gender? Stačí dnešní.

- Muž.

- OK. Můžete si vybrat barvu, ale máme jenom duhovou nebo modrou se žlutými hvězdičkami.

- Tak duhovou.

- To bylo těžké rozhodování, že? Dobrá, papíry. Výpis z rejstříků tweetů…

- Nemám.

- Jak to, že nemáte, copak si myslíte, že vám půjčíme sdílenou trojkolku, aniž bychom věděli, co všechno jste kdy kde napsal? Víte, jaký z toho může být skandál?! Já si nenechám znárodnit provozovnu!

- Já nemám žádné sociální sítě.

- Aha… To je divné. Prohlášení o kladném vztahu k různorodosti?

- Zde, prosím.

- Textovou podobu si nechte, nejsme na univerzitě. Našemu městskému komisaři pro diverzitu stačí ta obrázková. Dopravní předpisy znáte?

- Sdílená trojkolka má přednost přede vším.

- Správně, ale mezi námi, nezkoušejte zastavit rozjetou tramvaj, tam to ještě nějak implementačně nevychytali. Takže, tenhle model má dvě baterie, tři rychlosti, sedm mikrofonů a čtyři kamery s rozpoznáváním obličejů. V případě projevů nenávisti volá automaticky policii a předává jí dokumentaci k trestnímu řízení. Počítají se i nadávky na křižovatkách.

- Co mám dělat, když mi někdo udělá myšku a já ztratím nervy?

- Povolená nadávka pro takové případy je „Ty ošklivé káčátko!“ Radši si to párkrát zopakujte, aby vám to šlo hladce. A dávejte taky pozor na šíření dezinformací v dosahu mikrofonů. Minulý měsíc odvezli jednoho zákazníka přímo do Tábora Úsměvů, protože vedl nepodložené řeči o hyperinflaci a ztrátě hodnoty měny.

- Nic takového by mě ani nenapadlo!

- To jste moudrý člověk. Tak to bude šest dní, čili pět miliard sedm set milionů korun nebo dvě stě padesát devět milionů eur. Prosím vás, když už chcete platit hotovostí, mějte to přesně, nemám teď v kase žádné drobné.

*****************************

Možná to byla až moc optimistická vize; koneckonců tam vystupují koruny a hotovost. Každopádně v příštím článku opustíme radostnou a nevyhnutelnou budoucnost a podíváme se na to, jak Maroko k Západní Sahaře přišlo. Ono to má na dnešní migrační situaci kolem Ceuty určitý vliv.

*****************************

Hudební epilog
LLorona obvykle pláče pro své mrtvé děti. Kdyby měla brečet ještě nad politikou, patrně by jí slzy nestačily. Zvlášť vezmeme-li v úvahu, že jednou ze zemí, kde je ta legenda rozšířená, je Venezuela.

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 3
Už potřetí budeme s Marianem Kechlibarem zkoumat zákoutí historie, která unikají pozornosti. Neskrývají se v nich velké dějinné události, spíš tam nalezneme zůstatky lidských příběhů. Jsou to stopy lidí, kteří prošli světem v dobách dávných anebo docela blízkých. Jeden příběh za druhým je fascinujícím dílkem skládačky v obraze světa, ve kterém žijeme v blahoslavené nevědomosti.
Knihu si můžete objednat na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora