Jako přes kopírák se čas od času objeví zpráva o nehodě a často i o tragédii československého a později českého autobusu v cizině. Konkrétně v cizině v horách. V Rakousku, to nejčastěji, ale i jinde. V Itálii, ve Francii a podobně.

Já to zažil v roce 1987. Na pozvání emigrovaného švagra jsme byli v Řecku. Z Olympie jsme vozem W353 Combi jeli přes hory do Sparty. A jak jeden italský pumpař trefně pravil (promiňte prosím moji italštinu): „Una machina DKW, duo tempi, tre cylindre.“

Tedy dvoutakt, že? A ten motorem zrovna moc nebrzdí. Skoro vůbec. A tak jsem z kopce sjížděl velmi opatrně, se zařazenou dvojkou. Ale bylo mi to tak „napůl platné“. Když kopce končily a nastávalo mírnější klesání, brzdy „selhaly“. Tedy selhaly bez uvozovek.

Naštěstí klesání bylo již fakt mírné a silnice byla rovná. Prostě jsem to „uhrál“ a bezpečně zastavil. A mimo jiné, každý, kdo někdy jel z kopce dolů po silnici č. 35 z Moravské Třebové do Mohelnice, viděl velké cedule: ŘIDIČI, ZAŘAĎ DRUHÝ PŘEVODOVÝ STUPEŇ.

A o to jde. Auto se v horách jen brzdami ubrzdit nedá a náklaďák nebo autobus už vůbec ne. A čeští řidiči nejsou na alpské kopce zvyklí a pak to takhle dopadá. Ano, v tom okamžiku, kdy autobus nebrzdil, asi nebylo vyhnutí než autobus „zbrzdit“ o kopec.

Ale k tomu vůbec nemuselo dojít. Stačila ta „dvojka“ při jízdě z hory.