aneb Zhrzená naděje českého národovce
Hospodin je opravdu velký šprýmař, jářku, proto dal Abrahámovi syna Izmaela, otce všech Arabů, aby ho následně s jinou manželkou obdařil synkem Izákem, taťkou národa izraelského. Asi pořád nebyl s dílem příliš spokojen, anžto ještě vymyslel a tak nějak způsobem, dalo by se říci, nepříliš konzervativním a spíše jaksi libertinsky beze svazku manželského vyhotovil Hebrejce Ježíše, aby se to všechno poněkud zamotalo. Jenže ani to celé Bohu patrně nestačilo a aby byla větší sranda, nařídil pak archanděli Gabrielovi, aby jednomu z Izmaelových vzdálených pra-pra-pravnuků obrazně nafoukal do hlavy Korán. Stále Mu však v Jeho Božím díle jaksi něco chybělo, řekl bych, a tak nelenil a časem k tomu ještě přimíchal komunisty s národními socialisty, no a protože Mu to ke spokojenosti pořád nějak nedostačovalo, přišoupl nakonec do té již tak docela heterogenně výbušné směsi ještě zelené, čímž byl všeobecný bordel na planetě Zemi patrně úspěšně dokonán, zdá se.
Nicméně dílo Boží se neustále zdokonaluje stejně jako ta dnes již mýty opředená třetí cesta mezi kapitalismem a socialismem, kterou momentálně v epoše sociálně tržního EU hospodářství do stavu ideálního pozvolna piluje naše milá vláda s parlamentem demokraticky zvoleným i u nás v ČRfertu individuální svobodu se společenskou solidaritou obratně na vědeckém principu míchajíce coby rabbi Löw s císařem slavné Heiliges Römisches Reich Rudolfem II. rodu habsburského v jejím tehdejším hlavním městě na Pražském hradě s tyglíky a křivulemi skleněnými přeměnu tak zvaného Meyrinkova lejna v kámen mudrců dle letitým prachem pokrytých legend zaníceně pozorovavše.
Lidovec Sebastian Kurz, ta velká naděje předvoje našich národovců nejen typu slovutných pánů Hampla s Konvičkou na velbloudu po Praze rajtujících a podobně, prvního ledna tohoto roku vstoupil do vládní koalice s rakouskou stranou Zelených, čímž Rakousko úspěšně se Švédskem, Litvou, Finskem a Lucemburskem zařadil mezi progresivní země světla stojící v první linii blížící se epické bitvy s temnými mocnostmi zla a regrese o fotovoltaický tunel ještě zelenější a nebe plné větrníků dokonale azurové. No a já stejně jako demokratický kazišuk americký horník smysl pro humor zcela postrádající na toto rakouské jojo od jednoho extrému ke druhému poněkud překvapeně hledím tiše a nic nechápaje v sále sedě s očima obludně do prázdnoty vytřeštěnýma slova marně hledaje, zatímco tradiční prázdnotou mé klenby lebeční mocně na všechny strany mého nitra zjitřeného duní stále hlasitější výron vpravdě veskrze slovo-o-slovní:
„Vegan Kebaburger Über Alles!“
Z beden u zdi přitom zní strunný kvintet Roberta Frippa vlnící se coby kouzelnou flétnou očarovaná hadí síla dechu Božího zvuky života nenasytného mé rodné vlasti soustavy planetární sluneční propletená Amen, nebo co.
.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem