Vánoční nákupy oželíme, ale pendleři zůstávají

Epidemický semafor v podobě zvané PES je užitečná věc. Ukazuje oblasti více a méně rizikové i pravidla fungování v nich. A také vývoj, a to i zpětně. Když byl PES představen, názorně působila ukázka toho, jak by varoval, kdyby byl k dispozici už v létě. Funguje podle pravidel daných jeho autory. Ale právě proto je méně použitelný cestovatelský semafor s podmínkami překračování hranic. I jeho pravidla určují české úřady. Ale skutečná pravidla „v terénu“ určují sousední státy. To je prostě fakt, se kterým se nehne.

Sasko omezilo malý pohraniční styk s Českem a Polskem. V překladu do lidového jazyka ta zpráva zní: Sasko nám zarazilo předvánoční nákupy. Což vyvolává otázky. Proč vyhlašují restrikce teď, když u nás infekční ukazatele klesají? Inu proto, že v Drážďanech – tak jako v Praze – rozhodují politicky. Ano, česká čísla klesají, ale z německého pohledu to působí tak, že v přepočtu na populaci sice už nejsou na osminásobku, ale stále ještě na násobku těch německých (u růstu nakažených na trojnásobku, u zemřelých na osminásobku).

Leč ani to není hlavní argument. Tím je nákupní sezona. Možná se ozvou hlasy, že je to jako za komunismu, kdy se – z jiných důvodů – nákupy v Sasku omezovaly. Ale platí-li u nás prymulovské „kde není kontakt, není přenos“, proč by neplatilo i v Sasku? Z tohoto pohledu jsou nákupní davy zásadnější než detaily vývoje čísla R v Česku. Navíc si zkuste představit, jak by v analogické situaci na jaře, v době, kdy zvolila přísnost, reagovala Praha.

Na závěr zdůrazněme toto. Sasko (a Bavorsko) trvá na volném pohybu pro pendlery. Ti tvoří z celostátního pohledu okrajovou skupinu. Ale pro česko-německé vztahy, pro rozvoj normálních lidských styků dělají v lecčems více než velké mezivládní dohody. Asi tak jako spontánní malá privatizace udělala před třiceti lety pro „neviditelnou ruku trhu“ v lecčems více než kuponovka. I na poměru k pendlerům lze poměřovat vztahy se Saskem a Bavorskem.

LN, 18.11.2020