Jaký je rozdíl mezi teroristou a teroristou? Při hodnocení "mezinárodním společenstvím" zásadní. Když íránský, či Íránem placený terorista vybuchne a zabije izraelské turisty v Bulharsku, jde o zločinný akt. Odpálí-li se sebevražedný útočník mezi špičkami Sýrie, není v tom větší problém.

Souručenská podpora povstalcům ze strany Západu a (arabských) islamistů neustává. Aby nešlo tvrdit, že do Damašku vane pouštní vichr sebevražedných ataků ze sousedního, za Saddáma sekularizovaného Iráku (nebo následně "Afghánu"), neopomene se šířit oficiální stanovisko vzbouřenců o tom, že Asadovy právě zabité ministry a generály usmrtila časovaná puma. Což přeci jen lépe odpovídá humánním tradicím USA či Evropy, že?

Tenhle princip je v řadě mutací stařičký jak biblický Metuzalém. V naší globální vesničce ho nažíváme pravidelně. V Libyi, při gruzínsko-ruské mikroválce, předtím v Kosovu, kde jsou doboví politici (super)velmocí a patroni albánských extremistů v jednom zapojeni do obrovských "rozvojových" kšeftů.

Zpátky však k aktuální Sýrii. Čas tam hraje proti vojenské diktatuře fakticky dědičného prezidenta. Původně očního lékaře, kterému nejvyšší funkce spadla do klína po smrtelné autonehodě staršího bratra. Asadova špatná pozice plyne hlavně z toho, že má dobré vztahy s postupně mohutnící Íránskou islámskou republikou. Harašící protiizraelským jaderným odstrašením, po jehož uskutečnění by pravděpodobně následovala vlna odvetného atomového vyzbrojování v širším regionu. Zejména v Saúdské Arábii.

Syrské arabské republice očividně hrozí dlouhodobý rozvrat. Stejně jako jiným arabským oblastem, kam v posledních letech vpadly vojenské mocnosti okcidentu. Vůbec vyloučena není ani "libanonizace". Což je vývoj k dlouhé a zcela nepřehledné občanské konfrontaci, která během 70. a 80. let otřásala sousedním Libanonem. Obdobně vnitřně nábožensky rozpolceným.

Těžko se to říká, ale setrvání stávajícího režimu by asi bezpečnosti širší oblasti prospělo nejvíc. A to při vší obludnosti dotyčné diktatury. Jde vlastně o volbu mezi špatným a horším. Ono horší, co vidíme třeba v Libyi, mohou pak nejvíce odnést opory skomírajícího baasistického režimu: alavité, sunnity někdy nahlížení jako kacíři islámu, nebo tamější křesťané. Menšiny země, jež si už teď nese svůj kříž.

V krácené podobě zveřejnil deník E15