James Bond vtělený do robota, název jsem odvodil od Robocopa, ikonického filmu z roku 1987 o robotickém policistovi. Máme-li věřit íránským zdrojům, vraždu nukleárního fyzika Mohsena Fachrízádeha vykonala „zbraň řízená přes satelit umělou inteligencí“. Mělo jít o samočinný kulomet umístěný v automobilu. Důkazy scházejí, jelikož po vypálení osudné kulometné dávky auto vyletělo do povětří. Pokud tomu tak bylo, šlo tedy o jednoúčelového robota. Ten přestoupil všechny tři zákony robotiky, jak je v roce 1942 stanovil Isaac Asimov: ublížil člověku (první přestupek), uposlechl vražedného příkazu člověka (druhý přestupek) a nakonec zničil sám sebe (oproti třetímu zákonu). Nikdo neví, kdo Robobonda vyslal, nicméně všechny ukazováky směřují k Izraeli.

Je to divný svět. Írán se netají úmyslem vymazat Izrael z mapy, jistě i s jeho obyvateli. K tomu by mu měla posloužit atomová bomba a mnohé naznačuje, že Mohsen Fachrízádeh na souvisejícím výzkumu pracoval. To je důvod, proč se ve svobodném světě nezvedla vlna protestů, jaká zde byla po aféře Alexeje Navalného. I tam šlo o útok s politickým pozadím, pravda, nikoli v duchu Jamese Bonda, spíš Lucrezie Borgie. Původce též neznáme, ale ukazováky směřují na Kreml. Navalnyj útok přežil, to je jeden rozdíl, a hned dodejme, že podstatný. Ale hlavně, Navalnyj nestavěl na Putina atomovou bombu, choval se jako standardní opoziční politik, bohužel v podmínkách nestandardní pseudodemokracie. Ve skutečné demokracii takové móresy neznáme. Směšná je představa, že Andrej Babiš zaúkoluje plukovníka Koudelku, aby poslal spolehlivého člověka do magacínu nafasovat ampuli novičoku a tu aby pak vylil Kalouskovi do kafe. Tím méně pak, že by na něho poslal Robobonda.

Je to divný svět, ve kterém jsou si všechny státy a všechny režimy takříkajíc rovny, když sedí v plénu OSN, kdežto ve skutečnosti je jejich mravní charakteristika až tuze rozdílná. Pak ovšem se musíme smiřovat s tím, že není atentát jako atentát, a jsme nuceni vnímat atentáty akceptovatelné a atentáty zavrženíhodné.

Robobond má i své technické stránky. Před závorku ovšem musím vytknout předpoklad, že opravdu šlo o automatickou zbraň řízenou AI. Ono je možné, ba pravděpodobné, že fyzika zabilo komando a to pak zmizelo ze scény. Za sebou pak zanechalo rozstřílené auto, ale taky celý íránský bezpečnostní aparát s kalhotami potupně staženými do půli stehen. Ale pokud je to fakt a střílel robot, pak asi stříhají ušima všechny bezpečnostní složky na světě, včetně té řízené plukovníkem Koudelkou. Se smíšenými pocity pak budou číst o autonomně řízených automobilech. S figurínou za volantem se pak každý takový autonom může proměnit ve smrtonosnou zbraň, v Robobonda. Chcete-li se mu vyhnout, nevyrábějte doma atomovou bombu. A když jo, tak hodně tajně, aby Mosad nevěděl.

LN, 14.12.2020

************************************************************************************************

Nový sci-fi román Ondřeje Neffa nazvaný Barbora a zlatý robot je tentokrát určen starším dětem, ale i dospělým, kteří ještě nezapomněli na romantiku čtení dobrodružných příběhů někde na větvi v koruně stromu.
Sledujeme v něm partu dětí, které se narodily po nouzovém přistání výzkumné kosmické lodi na planetě Botera. Jsou doma ve světě, který jejich rodičům připadá cizí a nepřátelský. Jsou tu chodící stromy a žijí tu bytosti se schopnostmi přesahujícími běžné chápání.
Barbora a její kamarádka, boteranská dívenka Pavučinka, postupně odhalují to, co rodiče tajili. Proč se najednou objevil Zlatý robot a jaký je jeho úkol? Proč vlastně kosmická loď musela na planetě přistát? Jaká byla role admirála Harolda, jejího velitele? Při pátrání po kořenu záhad vás povedou ilustrace mistra comicsového vyprávění Karla Jerieho, díky němuž se podařilo vydat skutečný knižní klenot.

Dopřejte ho svým dětem pod stromeček, je k dostání ve všech knihkupectvích i na webu Albatros Media.