Absolutní většinu protisystémových má Durynsko
Durynsko není spolkovou zemí určující osudy Německa. A přece tamní volby ilustrují německý vývoj. Je to poprvé, kdy protestní strany získaly absolutní většinu hlasů. Zvítězila postkomunistická Levice (31 procent) před Alternativou pro Německo (23). Až pak následovali křesťanští (22) a sociální (8) demokraté, Zelení (5) a liberálové (5).
Ten výsledek nespadl z měsíce. Již dosud v Durynsku vládli postkomunisté premiéra Bodo Ramelowa (sám je rodák ze Západu, pokládaný za realistu) v koalici se sociálními demokraty. Ale nedělní výsledek znamená, že Levice a AfD získaly celkem 54 procent hlasů. Že tradiční strany dále klesly – CDU o 12 procent a SPD o 4 procenta. Zklamáni jsou i Zelení. Ztratili jen desetiny procenta, ale v euforii z úspěšných evropských voleb to vnímají jako neúspěch.
Jak to celé interpretovat? V tom je háček. Prvoplánově se nabízí výklad ideologický. Levice se ztotožní s pohrobky komunismu, AfD s pohrobky nacismu a prohlásí se, že totalitáři v Durynsku získali absolutní většinu hlasů. V praxi to ale funguje selektivně. Cejch totalitářů se nalepí jen na AfD, kdežto Levice z toho vyjde jako strana sice poněkud ušmudlaná, ale pro sociální demokraty přijatelná k vládní koalici. Jenže po nedělních volbách už nestačí k ustavení většiny ani to.
Je tu ovšem i výklad jiný, který ale jen málokdo říká nahlas. A sice ten, že Levice i AfD jsou identitní strany na území bývalé komunistické NDR. Jak to koncem léta analyzoval Malte Lehming v listu Der Tagesspiegel: „Typickým voličem AfD není zaostalý či nezaměstnaný ztroskotanec, ale muž mladšího či středního věku, slušně vydělávající a s nadprůměrným vzděláním. Neženou ho ekonomické starosti, ale SOS témata. Odmítá přistěhovalectví, nové formy rodin, je skeptický vůči genderovým studiím i změně klimatu.“ Hlavní otázka potom zní následovně: Je i toto nepřijatelný rasismus? Pokud ano, pak budou východu Německa stále víc vládnout party odkázané na milost postkomunistů z Levice.
LN, 30.10.2019