Politickému chování porozumíme nejspíše tehdy, když se nezabýváme spekulacemi o tom, co a proč vládci říkají, ale přemýšlíme o tom, jaké důsledky jejich jednání má.

Když si položíme tuto otázku, tak vidíme, že americký prezident sahá spojencům i rivalům hluboko do kapsy. To způsobuje americká celní politika a požadavek zvýšení výdajů na obranu.

V Evropě toto jednání zatěžuje zejména hegemona evropské politiky, Německo. To vede k oslabení celé Evropské unie.

Trumpova politika vůči Rusku je taková, jako by Moskva nepředstavovala tak velké bezpečnostně-politické ohrožení, do jakého je stylizována. Jinak by sice od Evropanů vyžadoval vyšší výdaje na zbrojení, ale nekomplikoval by jejich hospodářskou situaci svou celní válkou.

Vynucené navýšení výdajů členských zemí NATO na zbrojení vede k oslabení pozice Ruska, dalšího mocensko-politického rivala Spojených států.

Politika zdvojení a zvýšení nákladů škodí především Číně. Jednak nutí Peking zbrojit více a rychleji, než by sám chtěl. A zároveň americká celní politika komplikuje čínskou růstovou strategii. Ta spočívá v masivních exportech do západních zemí a ve využití takto získaných peněz pro vlastní rozvoj a posílení moci.

Vlastní americké zbrojení pojišťuje USA proti případným nepřátelským vojenským akcím do (hospodářských) úzkých zahnané Číny.

Celkově viděno vede Trumpova politika k oslabení všech myslitelných rivalů, tedy k udržení hegemonie Ameriky přesto, že ona sama slábne. Možná chce Trump právě to a budoucnost ukáže, jestli bude úspěšný.