Udílení ceny za mír je lepší hodnotit až s odstupem

Ze všech Nobelových cen je nejchytlavější ta za mír. Pro ni nejvíc platí klišé jindy vztahované na fotbal, ženy či muže: tomu přece rozumí každý/á. Kdekdo si nárokuje hodnotit rozhodnutí Nobelova výboru. A dodejme, že ten lidové hodnocení usnadňuje. Na rozdíl od cen za medicínu, chemii, fyziku, ekonomii, ba i literaturu lze bez větší erudice najít příklady mírových cen udělených zpolitizovaně či jen hloupě. Ale pozor na paušální odsudky. Zkuste poctivě odpovědět: chcete-li sdělit, zda etiopský premiér Abiy Ahmed získá Nobelovu cenu za mír oprávněně, o co se opíráte? O jaká fakta, jaké znalosti, jakou zkušenost z regionu?

Abiy Ahmed se zasloužil o mírovou dohodu mezi jeho Etiopií a Eritreou, jež ukončila pohraniční válku z let 1998–2018. Je na tom něco špatného či hodného posměchu? Pro ty, kteří by měli jasno, aniž dokáží najít Eritreu na mapě, třeba ano. Ale jádro případné kontroverze je jinde. Je to systémový problém, který vložil do své závěti sám Alfred Nobel.

Vynálezce a humanista se rozhodl udílet ceny „těm, kteří se v uplynulém roce nejvíce zasloužili o lidstvo“. Ale kdo je s to s odstupem pouhého roku posoudit, který mírový dokument se promění v alespoň jakž takž fungující mír? To ukáže až čas. S odstupem 40 let lze říci, že mírová dohoda mezi Izraelem a Egyptem (Nobelova cena pro Begina a Sadata) funguje. Ale s odstupem 25 let lze říci, že mírová deklarace mezi Izraelem a Palestinci (Nobelova cena pro Rabina, Perese a Arafata) ke skutečnému míru ani k palestinskému státu nevedla.

Vlastně jen málokdy se Nobelův výbor ukázal jako úspěšný prognostik. Nejvýrazněji zřejmě v roce 1998, kdy cenu získali David Trimble a John Hume za Velkopáteční dohodu o míru pro Severní Irsko. Už generaci tam mír působí jako daný. Ale stačil chaos brexitu a handrkování o „irskou pojistku“, aby vyšlo najevo, jak je nesamozřejmý a ocenění za něj oprávněné. Už proto nespěchejme se závěry na adresu etiopského premiéra Ahmeda a Nobelovy ceny pro něj.

LN, 12.10.2019