Schází odpověď, proč by měla CDU dále vládnout
Německo zůstává v mnohém inspirativní. Třeba ve fungování voleb i průzkumů. Volby do Spolkového sněmu začaly v neděli ráno, už před půlnocí jsme znali výsledky a ty ladily s předvolebními průzkumy. Při pohledu na selhání demoskopů u nás (volby 2017), Británii (brexit) či USA (Trump) by šlo s Jiřím Paroubkem říci: Kdo z vás to má? Leč jinde působí Německo mlhavě. Třeba v tomto. Když konzervativní unie (CDU/CSU) utrpěla největší debakl v historii, proč dělá vše pro to, aby si zajistila účast v další vládě?
Média politikou žijí, ale zásadní otázka jako by vyšuměla. Otázka, kterou už dva týdny před volbami položil novinář Thomas Vitzthum: „Proč chce unie zůstat u moci? Přesvědčivá odpověď schází.“ Racionálně je CDU zralá na opozici. Už proto, že z posledních téměř čtyřiceti let v ní strávila jen sedm roků (1998–2005). Pak člověka napadne, že právě země, která tak ráda šermuje liberální demokracií, pomíjí její definiční znak – střídání moci. Jistě, formálně vzato se koalice za 16 let vlády Angely Merkelové obměňovala, ale prakticky po celou dobu vládl ideově nevyhraněný politický střed. Střed, který z hlediska konzervativců znamenal velký posun doleva (Merkelová prosadila vystoupení z jaderné energie či otevření hranic masové migraci, pro což by normálně potřebovala vládní většinu levice). Pokud to vše shrneme, nabízejí se dvě cesty.
Za prvé. Pokud byl dosavadní postup v pořádku, pokud jde o to být stále u moci, je jedno, kdo s kým vládne. CDU může být v koalici jakýchkoliv barev, stejně v ní bude provádět tutéž politiku. Je to cesta, kterou lze považovat za odkaz Angely Merkelové. Je to cesta, kterou obdivují fanoušci politického středu a považují ji za symbol úspěchu.
Za druhé. Nebo převáží názor, že CDU musí svůj volební debakl reflektovat. Že ten je součástí odkazu Angely Merkelové a rozplizlého profilu strany. Že se s tím musí něco udělat. Pak by byl ovšem jedinou logickou cestou odchod do opozice. Řekne to někdo relevantní nahlas?
LN, 1.10.2021