O absurdnosti české eurofobní scény a hloupém označování českými médii

Zesměšnování charismatu stálého předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye se stalo folklórem české eurofobní scény, která si tak dělá dobře a připadá si stylově při dokazování, že Unie je špatným projektem.

Patologické úšklíbání se a povýšené tleskání osobním urážkám Rompuye z úst předního evropského populisty české společnosti objektivně nic reálného nepřinese. V Unii se respekt nezískává zdviženým prostředníčkem z ulice, tak si vyřizují účty děti nebo dospělí klienti Sigmunda Freuda.

Nemám v plánu hájit jeho absurdně vysoký plat, většinou skutečně nudné projevy či jeho federalistické vidění integračního procesu. Než však začneme povrchně znevažovat vysokého úředníka, organizace, která je pro Česko životně důležitá, uvědomme si realitu.

Výsměch Rompuyovi vychází z absolutního nepochopení jeho role. Česká média (Český rozhlas i Česká televize) mu nesprávně říkají "prezident", takže si představujeme Obamu. Slova prezident a předseda prostě mají v češtině dva odlišné významy.

Právě Rompuyova role je v klidu a potichu dojednávat procedurální a věcné detaily stanovisek mezi členskými státy v rámci Evropské rady, popřípadě Evropskou radou, Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Je spíše generálním sekretářem, diplomatickým koordinátorem s politickým zadáním, než politickým lídrem společenství. Generálnímu tajemníkovi OSN se přece nevysmíváme, že navenek neukazuje verbální svalstvo.

Po českém velvyslanci při EU také nechcete, aby se choval jako Jaroslav Zavadil.

Převzato z Janda.blog.ihned.cz se souhlasem autora