... a svět mi tleská celičký

Dost možná se podobné říkanky objeví v severokorejském tisku, případně se je budou učit děti v mateřských školách.

A stačí jen málo.

A/ Být vnukem zakladatele jedné z nejhorších tyranií a diktatur, co se zrodila na této planetě. Neexistuje žádná demokratická země, kde by podobný systém - tedy předávání moci z dědy na otce a posléze vnuka - existoval.

B/ Tvrdě vládnout cca 23 miliónům obyvatel, kde jedinou povolenou filosofií je čučche - tedy tzv. soběstačnost ve všem. Což ve skutečnosti znamená, že v zemi je bída, propukají hladomory a ze země - dle možností - utíkají její obyvatelé.

C/ Pro své odpůrce připravit prostory na převýchovu, což jsou ve skutečnosti koncentrační tábory s veřejnými popravami, kam jsou zavíráni v případě „prohřešku“ jedné osoby i další členové rodiny. Občas provést i spektakulární likvidaci některého z pohlavárů, případně i z blízkého příbuzenstva a tím udržovat napětí a neutuchající pozornost a obezřetnost všech okolo.

D/ Místo aspoň částečného zásobování vlastních obyvatel základními potravinami budovat odpalovací zařízení a vyrábět jaderné zbraně, jejichž nosiče poté cvičně vypouštět přes území cizích států, čímž děsit pokojné občany těchto zemí a nutit je se aspoň formálně připravit na možnost, že jednou nosič může mít skutečnou jadernou nálož

E/ Stát se de facto bohem, jehož slova a pohledy jsou zaznamenány do připravených notýsků, při projevu pozorovat, který z posluchačů nevisí na jeho ústech (ten potom může viset úplně jinak).

F/ Po vypuštění několika raket a kolapsu infrastruktury vlastní země blahosklonně připustit „mírotvorné“ jednání. Nechat se vyfotografovat s presidentem USA, jednat s ním veřejně i za zavřenými dveřmi (kolika státníkům se tohle povede?). Váhavě připustit, že tedy nebudu vyrábět jaderné zbraně.

G/ Stát se mediální hvězdou, mírotvorcem, který bude s lehkým úsměvem vítat zahraniční delegace, které mu za jeho jadernou nečinnost budou nabízet zboží (jakékoliv, neboť vše je tam „úzký profil“). Vlastní jej budou milovat, protože třeba bude k mání chleba a mléko.

Není ten náš svět k zbláznění?

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora