Hodně jsem brečel, bylo mi deset, jedenáct let, když Poslední výstřel skolil rudého gentlemana Vinnetoua. Knihu jsem pak zaklapl, bylo to dnes klasické vydání s ilustracemi Zdeňka Buriana. Zaklapl a už nikdy neotevřel a na film téhož jména jsem taky nešel. Svého Vinnetoua chci mít nesmrtelného. Teď ale, jak to tak vypadá, hrozí Vinnetouovi poslední výstřel z winchestrovek politicko korektních aktivistů. Naposledy je vydráždil westernový festival v německém městě Elspe. Jak to tam vypadá, si dovedeme snadno představit. Popudilo to kupříkladu profesorku Banerjeeovou, která to vidí jako koloniální gesto, které zkresluje kulturní identitu skutečných Indiánů. A že prý by Němci byli dotčeni, kdyby někde v Africe byl festival, na kterém by se prezentovali v kožených kalhotách, jak pojídají kyselé zelí.

Já si tedy myslím, že by to Němcům nevadilo, kdyby je v Africe presentovali v kožených kalhotách, ostatně naposledy jsem byl v Německu před týdnem a pány v kožených kalhotách jsem tam taky viděl. Možná ale, že by afričtí pseudoněmci popudili nějakého aktivistického puristu.

Paní profesorka není žádná výjimka. I v našich médiích se objevila zprávička o zákazu vydaném dětskou školkou v hamburské čtvrti Ottensen. Při maškarních veselicích budiž nepřípustny převleky znázorňující Indiány, šejky a jistě taky Eskymáky. Výchova budiž citlivá ke kulturním tradicím a oproštěna od diskriminace a předsudků. A do třetice, sleduji jedno americké odborné diskusní fórum věnované fotografii. Tam se strhla bouře kolem fotky chlapečka v indiánském převleku. Dopodrobna jsem se dozvěděl, co je to ta kulturní apropriace, tak se totiž tomu novodobému zločinu říká.

Chudák Vinnetou je tedy na nejlepší cestě koupit finální ránu mezi oči. U nás už jednou zakázaný byl, omilostnili ho koncem padesátých let, shodně s propouštěním prvních politických vězňů. Přitom je to opravdu paradoxní, vždyť ten Mayův romantický mýtus o Vinnetouovi je apoteóza, je to glorifikace Indiánů. Ale tohle se aktivistovi nevysvětlí. Naštěstí není paní profesorka se svými názory u kormidla moci. Ale co není, může být a když se liberální poslanec Aggelidis ptá, zařadíme teď na index i Vinnetoua, vážně odpovídám: ano, v budoucnu zcela jistě. Směřuje to k tomu.