V pondělí 28. prosince podepsal polský prezident Andrej Duda novelu zákona o Ústavním soudu, která vstoupí v platnost po čtrnácti dnech.

Na tom by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby ovšem novelu neprovázely vášnivé spory. I její přijetí proběhlo nezvykle – v úterý před vánočními svátky ji pozdě večer přijal Sejm, tedy polská Poslanecká sněmovna, a to hlasy vládnoucí strany Právo a spravedlnost a strany Kukiz 15.

Opoziční poslanci ostatních stran opustili jednací sál. Hned ve středu novelu zákona o Ústavním soudu projednal Senát – a projednávání bylo bouřlivé, trvalo na plénu Senátu od šesti večer do půl třetí ráno. Hlasovalo se ve čtyři ráno a Senát novelu rovněž schválil.

Už rychlost, s níž byla novela přijata, svědčí o tom, že jde o něco mimořádného. Prezident Duda, zvolený za stranu Právo a spravedlnost, pak v pondělí v poledne vystoupil v televizi a mimo jiné prohlásil, že novela posiluje moc a nezávislost Ústavního soudu.

Problém je, že opozice a značná část veřejnosti si myslí opak: že novela podřizuje Ústavní soud vládnoucí straně. Názory právníků se různí, a občas je lze přičítat jejich různým politickým sympatiím.

Je potřeba také podotknout, že Ústavní soud, respektive způsob, jakým s ním zachází vládnoucí strana, byl během adventu příčinou – nebo možná spíš záminkou – mohutných demonstrací ve Varšavě i v dalších polských městech.

Nešlo jen o Ústavní soud: demonstrace byly striktně rozděleny na vládní a protivládní, a demonstranti zastávali postoj k Ústavnímu soudu i k dalším otázkám podle toho, zda jsou pro vládu Práva a spravedlnosti nebo proti ní.

Hluboké rozdělení polské politické scény i společnosti rozhodně se starým rokem nezmizí; je ještě mnoho otázek, v nichž budou mít Poláci i jejich reprezentace vážné důvody ke sporu. Jen připomeňme: je to svoboda médií, pravomoci tajných služeb, sociální politika a mnohé jiné problémy.

Preference strany Právo a spravedlnost ve výzkumech od voleb mírně poklesly a velmi známá polská socioložka Jadwiga Staniszkisová poukazuje na to, že se i v samotné straně, jejíž byla dlouholetou stoupenkyní, rýsuje rozkol.

Postup Práva s spravedlnosti hodnotí jako „demontáž systému v boxerských rukavicích“. Odpůrci Práva a spravedlnosti pak prostě mluví o konci demokracie.