Když se stane něco potrhlého, něco proti zdravému rozumu, říkají Švédové „člověk se chytá za čelo“ (man tar sig fӧr pannan). Stále častěji se mi zdá, že bych měl chodit s rukou na čele celý den. Jen kdyby to nebylo tak nepraktické!

Uvedu zde jen malou ukázku, že číst švédské noviny je riskantní pro psychické zdraví čtenáře.

Právě dnes je tam krátká zpráva nadepsaná „Policajt odsouzen za hon se psem na čmárala“.

Nejvyšší soud (to znamená, že záležitost již prošla řadou nižších soudních instancí!) odsoudil policajta za chybu ve službě, když pustil policejního psa na čmárala. Pes dohonil a zadržel jednoho ze dvou čmáralů, s výsledkem, že policajt byl odsouzen k pokutě 40 „dagsbӧter“ (jednotka závislá na příjmu odsouzeného).

Policajt byl jednoho březnového večera 2014 rádiem zavolán na předměstské centrum Stockholmu. V podchodu byli dva čmáralové přistiženi při činu a dali se na útěk. Policie je bezvýsledně vyzývala k zastavení s výhrůžkou, že na ně pustí psa.

Soud konstatuje, že riziko napáchaných škod je nutno vážit proti závažnosti přestupku. Zde šlo o škody čmáráním po veřejném majetku a není žádné podezření na závažnější zločinnost. „Podle názoru soudu se jednání policie nedá ospravedlnit, což si policie měla uvědomit,“ píše Nejvyšší soud v tiskovém oznámení.

Laskavý čtenář ať si sám - pokud možno zdravým rozumem – uloží tuto událost na hromádku důkazů, kam vede mazlení se zločinci v samovyhlášené „humanitární velmoci“. Daňoví poplatnící zaplatí nejen škody na veřejném majetku, ale i zvrácený právní systém. Policie se denně učí, že jejím úkolem je nechat zločince běhat. Jak pravil nejvyšší šéf policie Dan Eliasson, „kdo ví, jaké dětství ty chuděry měly, na to musíme mít ohled“. Stejný postoj se aplikuje při zločinnosti migrantů – jejich totožnost se důsledně zamlčuje jak policií, tak sdělovacími prostředky a pokud možno se nekoná žádné vyšetřování, tím méně odsouzení.