GLOSA: Pohodová Srí Lanka
Jádro problému začíná v koloniální éře. Vyvolává pocity podobnosti s taktéž dosud neuhašeným mezikmenovým zápasem v africké Rwandě, kde se před patnácti lety odehrál největší masakr od druhé světové války. – Po jejím skončení nastává proces dekolonizace, čehož využívá Indie a blízký Cejlon. Stejně jako jinde se bohužel současně uvolňují skryté staré záště. Minoritní Tamilové tvořili za britské nadvlády privilegovanou skupinu, jejíž postavení se po vyhlášení neodvislosti proměnilo ve státní útisk. Frustrace dříve upřednostňovaných zformovala v 70. letech Tygry osvobození tamilského Ílámu (LTTE). Národněosvobozenecký boj záhy degeneroval v přísnou kontrolu populace, násilné odvody, nasazování dětských vojáků, terorismus. Na straně ústřední vlády v Colombu vystupovaly od roku 1987 jednotky vyslané Dillím, jež byly po dvou letech bez úspěchu staženy. Krajně nedobré vztahy mezi povstalci a výkonnou mocí indického subkontinentu vedly dokonce k úspěšnému sebevražednému atentátu na premiéra Rádžíva Ghándího. Násilné smrti rukou tamilských radikálů neuniknul ani srílanský prezident nebo náčelník generálního štábu.
Přes nadějná mírová zprostředkování Skandinávců zažívá země od roku 2006 další kolo krutých bojů. Dosud zahynulo zhruba šedesát tisíc osob, hodně přes milion občanů opustilo své domovy. I kdyby zápas brzy skončil, což tvrdí vláda, mnohé křivdy zůstanou trvale místním sudem prachu.
(Psáno pro E15)
