Kam míří rusko-ukrajinská dohoda o plynu

Dohoda o dodávkách plynu mezi Ruskem a Ukrajinou je typickou ukázkou něčeho, co lze posuzovat pomocí klišé o napůl zkonzumované lahvi.

Pro někoho je ta lahev poloprázdná. Dohoda sice Ukrajině umožní přečkat zimu, ale ani o píď nezmění to, co k ukrajinsko-ruskému nepřátelství vedlo: nemá vliv na status anektovaného Krymu ani na ruskou podporu separatistů v Donbasu. Je to prostě dohoda, jež má obelstít Mrazíka, jak se tradičně říká – hlavní ruskou zbraň ve válkách i mírových sporech.

Pro jiného je ta lahev poloplná. Poprvé za celý uplynulý rok rusko-ukrajinské zášti přichází ke slovu racionalita. Kdo tomu nevěří, ať si vzpomene na starší spory Ruska s Ukrajinou či Běloruskem o dodávky (a ceny) plynu. Tradičně se vyhrocovaly až na poslední chvíli k Novému roku, za tuhých mrazů. Letos byl spor vyřešen už v říjnu, kdy Mrazík teprve číhá. Úhrnem: dohoda byla uzavřena včas, v Bruselu, zprostředkoval ji eurokomisař Oettinger a posilují ji záruky Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. To není „čestné pionýrské“, ale věrohodný dokument. Jiná věc je, nakolik může být předzvěstí zásadnějšího rusko-ukrajinského smíru.

Tady jasná odpověď schází. Günther Oettinger (a to není Putinův muž ve stylu Gerharda Schrödera) tvrdí, že jde o první záblesk naděje pro řešení krize. Kéž by měl pravdu. Problém je ale v tom, že ani v samotné EU – natož v Evropě od Atlantiku po Ural – neexistuje na takové řešení společný pohled. Státy reprezentované, dejme tomu, Polskem vidí řešení v tom, že bude zastavena agresivita Moskvy a respektovány ukrajinské hranice z počátku letošního roku. Státy reprezentované, dejme tomu, Maďarskem vidí řešení v tom, že Západ se nějak domluví s Putinem, aniž by bral velké ohledy na Kyjev. Dohoda uzavřená v Bruselu nevylučuje ani jednu z těchto variant.

Hledáme-li pozici „tahounů EU“, čtěme tato Oettingerova slova: Dohoda bude zárukou evropské energetické bezpečnosti. To lze chápat trojím způsobem: 1) Oettinger už pokládá Ukrajinu za „naši“. 2) Bojí se, že bez dohody by Ukrajinu musela zásobit plynem sama EU. 3) Bojí se, že vyhrocený spor Moskvy a Kyjeva by ohrozil dodávky ruského plynu na západ Evropy. Zdá se, že 3) je správně, že pro „tahouny EU“ spočívá racionalita právě v tom. Raději se s Mrazíkem dohodnout předem než potom platit za jeho excesy.

LN, 1.11.2014