Neznám snad nikoho, kdo by se nezajímal o situaci na východě Ukrajiny, resp. o hrozby z ní plynoucí. Měl jsem možnost strávit několik dní v zakarpatské části Ukrajiny a díky tomu, že jsem tuto oblast navštívil již několikrát, setkal jsem se s přáteli, kteří se mnou o situaci mluvili naprosto otevřeně.

Symbolická byla událost, kdy českokrumlovský pěvecký sbor Perchta, který jsem na Ukrajinu doprovázel, zpíval na veřejnosti ukrajinskou hymnu. Přišlo k nám několik dojatých lidí, kteří říkali, jaký je to pro ně zážitek, když cizinci zpívají ukrajinskou hymnu. Přitom jejich sousedé ukrajinskou hymnu nikdy nezpívali a ani zpívat nechtěli. Ano, šlo o uprchlíky z Doněcku a Luhansku.

I když názor lidí z Podkarpatské části Ukrajiny určitě nereprezentuje jednotný národní názor, lidé říkají: „Nové hranice.“ Krym je ztracen, a když většina v Doněcku a Luhansku s námi na Ukrajině nechce žít, ať si udělají nové Podněstří (dlouhodobě existující separatistický režim hlídaný ruskými „bílými přilbami“ v Moldávii).

Tento radikální názor na ukončení bojů, pravděpodobně nepřijatelný pro centrální vládu v Kyjevě, je také motivován tím, že každá rodina může očekávat povolávací rozkaz pro některého svého člena. A na východě již zemřelo sedm tisíc Ukrajinců a další tisíce separatistů, rovněž ukrajinských občanů (pozn.: mrtví Rusové jsou tam zcela jistě také, ale jde zatím o marginální počty).

I pro mne šlo o originální pohled na možné ukončení konfliktu. Lze také namítnout, že se separatisté nespokojí s hranicí vytvořenou bojovou linií a budou požadovat větší území. Ale jako námět pocházející ze samotné Ukrajiny je myšlenka „nové hranice“ zajímavá. A protože dohody z Minsku zatím nefungují, je druhá varianta pokračování války.

Z Podkarpatské Rusi

senátor