Mší v arménském ritu vyrazil František do politiky

Když František vystřídal Benedikta, zdálo se, že papežem je nekonfliktní muž. Místo německého akademika, diskutéra a tvrdého obhájce pravdy je tu jihoamerický jezuita chápající chudé i problémy třetího světa. Tady nebudou rozepře. František – na rozdíl od Benedikta – nebude z univerzitní katedry říkat, že násilné šíření víry odporuje podstatě Boha, a tím rozčilovat muslimy, především v Turecku. Nebo ta představa neplatí? Včera ji František narušil.

O genocidě Arménů v osmanské říši se píší knihy a natáčejí filmy. Ale když sám papež vede bohoslužbu v arménském ritu a řekne, že „první genocida 20. století postihla arménský lid“, je to jiná liga. Ač genocidu Arménů zmínil už Jan Pavel II., bylo to jen v deklaraci. František odkládá servítky. Není to téma, jež by se dotýkalo islámu coby víry a muslimů coby jejích nositelů. Ale je to téma, které se velmi dotýká Turecka coby státu, společnosti i jeho moderní identity.

František vyráží do politického boje. Učinil tak dvanáct dnů před 100. výročím začátku deportací Arménů. V době, kdy oficiální Turecko nařčení z genocidy odmítá a debatu chce právě 24. dubna vytěsnit mohutnou připomínkou 100. výročí krvavé bitvy o Gallipoli. Učinil tak v době, kdy je kritizován vlažný přístup Západu k ochraně blízkovýchodních křesťanů v Iráku, Sýrii i jinde. Učinil tak v době, kdy se do role jejich ochránce stylizuje ruský lídr Putin. Toto vše evokují nedělní slova papeže Františka na bohoslužbě v arménském ritu.

Úlohou papeže není právně definovat genocidu, ale upozorňovat na bezpráví, zvláště pokud bylo pácháno systematicky a následně je vytěsňováno z povědomí. V tomto smyslu František v neděli svůj úkol splnil. Bude zajímavé sledovat, zda tím v Turecku vyvolá větší rozruch, než jaký vyvolal Benedikt poznámkou o násilném šíření víry.

LN, 13.4.2015