Evropský parlament na svém úplně posledním hlasování v tomto složení přijal usnesení „o Číně, zejména o situaci náboženských a etnických menšin“. Je to stručné, ale smutné čtení, nicméně jako doprovodná informace k již páté cestě českého prezidenta do jím tak obdivované Číny stojí za pozornost.

Z textu mimo jiné nepřímo vyplývá, že nedávno halasně oznamovaná dohoda mezi Vatikánem a Čínou se zjevně míjí účinkem. Nejdůležitější částí usnesení je ale konstatování, že čínský režim v poslední době výrazně přitvrzuje v postupu proti Tibeťanům, Ujgurům, Kazachům, křesťanům, skupině Falun Gong a mnohým dalším. Převýchovné koncentrační tábory, demolice kostelů, mizení lidskoprávních aktivistů, to vše patří k masově užívaným praktikám čínského režimu. O tom ale prezident Zeman sotva bude mluvit; byl bych velmi překvapen, kdyby součástí jeho mise bylo zastání se pronásledovaných skupin uvedených v usnesení. Představitelé EU a jejích členských států přitom mají nepsanou povinnost zmiňovat porušování lidských práv při návštěvě režimů, kde se tak děje. Právě ochrana lidských práv je totiž mimo jiné cílem vnějších vztahů EU (čl. 21/1 Smlouvy o EU).

Čínskou totalitu a neúctu k člověku a jeho názorům jsme měli možnost ochutnat i v Praze při návštěvě čínského prezidenta před několika lety; některé konflikty z těch dní řeší soudy dodnes. Když k tomu připočítám klesající objem obchodu mezi ČR a Čínou a nesplněné čínské investiční sliby, jediným dobrým výsledkem česko-čínská spolupráce za dobu trvání Zemanova prezidentského mandátu je výborný fotbal pražské Slávie. I jako slávista však konstatuji, že červenobílá radost za hrůzy páchané čínskými komunisty na samotných Číňanech opravdu nestojí.