Muammar Kaddáfí uchvátil moc právě před dvaačtyřiceti lety. Po nekrvavém převratu nastolil důležité změny, z nichž nejedna byla přijata se skutečným nadšením. „Nabarvil“ zástavu severoafrické země na posvátnou zelenou, napsal také „všestrannou“ Zelenou knihu a propagoval tehdy módní arabský socialismus. Což nebylo de facto nic jiného než srůst nacionalismu se socialistickými myšlenkami v populistickém hávu. Pro své velikášské ideje neváhal vyvážet a podporovat terorismus. Ostatně razantní útok Západu, jenž svým způsobem navazuje na americké bombardování Tripolisu a Benghází roku 1986, má zřejmě v pozadí mimo jiné vzpomínky na jeho podporu IRA, atentát na americké letadlo nad skotským Lockerbie či dobrodružná angažmá mnohde jinde po světě. Eventuálně i na neutuchající ambice sjednotit prostředí černého kontinentu do Spojených států afrických.

Přestože po pádu východního bloku plukovník formálně přesedlal na jiný moderní duchovní proud, totiž kříšení politického islámu, nepodceňoval nijak ani sbližování s euroamerickým okruhem. Ačkoli jistí nohsledi bushovské zahraniční doktríny (někteří bohužel dosud náležejí mezi hlavní tvůrce české bezpečnostní architektury), skálopevně tvrdili, že do stádečka „těch polepšených“ zamířil až vystrašen odvetnými akcemi za 11. září, není tomu tak docela. Každopádně pádné změny naznačovalo zrušení embarga na dovoz zbraní z EU nebo vyškrtnutí džamahírije ze seznamu států podporujících teroristické aktivity.

Přišlo ale málo očekávané „arabské jaro“ a opona teď padá i jemu. Musel by se stát malý zázrak, který by jako „boží vítr“ sfouknul západní letadla a rakety z oblohy, protože to bylo skutečně jenom angažmá NATO v „protrahovaném bliztkriegu“, co umožnilo postupnou změnu kulis, zvrácení poměru sil a pád zelené opony. Z náhle rychlé zteče hlavního města jinak kouká jako sláma z bot postupující demoralizace vládních útvarů, případně rozsáhlá zákulisní rokování, při nichž se ničím nešetřilo. Onehdy jsem napsal, že povstalci mají k definitivnímu vítězství daleko. Ještě o pár koňských délek potom ke stabilní Libyi.

Článek byl v kratší verzi zveřejněn deníkem E15