„Otloukej se, píšťaličko …“ Ále, co to sem pletu. Dnes chci psát o jiném „otloukání“. Správně je tedy: „Nech se otloukat, policisto! Nenecháš-li se otloukati a budeš se chtít brániti, budu na tě žalovati politikovi-pánu, ten ti dá výpověď v tu ránu!“

Já vím, že si dělám legraci z velmi vážné věci. Situace je totiž vážná a na rozdíl od názvu jedné francouzské filmové veselohry začíná být zoufalá. Policisté a příslušníci bezpečnostních složek řady západoevropských zemí jsou dennodenně vystavováni brutálnímu násilí ze strany imigrantů početně doplněných stejně agresivními příslušníky všech možných i nemožných politických směrů, které bych pro zjednodušení a společný cíl, kterým je odstranění současného společenského zřízení, charakterizoval jako anarchisty.

Přímo tristní je pohled na skupiny před násilníky a vandaly ustupujících policistů v každém okamžiku ohrožovaných na životě přímým fyzickým násilím, létajícími dlažebními kostkami a zapálenými Molotovovy koktejly.

Tito lidé, původně se snažící zabránit masovému ničení veřejného i soukromého majetku a s tím obvykle spojenému rabování, se tak kvůli nesmyslným rozkazům velení řízeného velmi „korektními“ politiky stávají doslova otloukánky.

Navíc jsou informace o takovýchto mimořádně závažných incidentech silně cenzurovány, a tak se o nich dozví jen omezený počet lidí většinou prostřednictvím záběrů natočených na telefon a později zveřejněných na internetu.

V této souvislosti mne napadla přímo „hrůzyplná“ myšlenka. Vzhledem k dosavadním zkušenostem si totiž dovedu docela dobře představit, že při masových protestech občanů proti současnému politickému vedení státu, provázených byť i jen zlomkem podobného násilí, už by se minimálně gumovými projektily dávno střílelo.

Usmiřovací politika ústupků protivníkovi – tzv. appeasement – dosud nikdy v historii nebyla úspěšná. Obvykle vedla k jeho ještě větší agresivitě. Případné pokračování tohoto přístupu k útokům proti současnému, snad ještě trochu demokratickému politickému zřízení, jednoznačně povede k „horkým“ občanským válkám.

Vypuknout mohou na Západě kdykoli a kdekoli. Čím později zvednou občané těchto zemí své tlusté zadky od sledování tak oblíbených katastrofických filmů, tím dříve budou moci sledovat podobnou „katastrofu“ na vlastní oči.