Ústavní žaloba proti Trumpovi je spíše jen gestem

Ještě o generaci dříve u nás znali výraz impeachment jen specialisté. Ale kde ty časy jsou. Když Nancy Pelosiová ohlásila, že Sněmovna reprezentantů zahájí přípravu impeachmentu, každý ví, že jde o ústavní žalobu na prezidenta Trumpa. Mnozí to sledují brýlemi ústavní žaloby na prezidenta Zemana. Jiní v tom vidí gesto vzdoru těch, kteří se nesmířili s výsledkem voleb. Ale tak černobílé to není.

Mají-li pokusy o odvolání prezidentů Trumpa a Zemana cosi společného, pak hlavně to, že o nich politicky rozhoduje složení parlamentu. Což míří v obou případech k jejich setrvání v úřadě. Rozdíl je v tom, že zatímco Miloš Zeman už slouží poslední mandát, Donald Trump bude bojovat o znovuzvolení, takže mu nejde jen o poměr hlasů v Kongresu, ale i o naladění voličů. A právě proto považuje ohlášený impeachment spíše za plus pro svou kampaň. Na tom dost je.

Má-li si volič udělat obrázek o tom, zda prezident Trump porušil ústavu, zneužil pravomoc či zradil národní bezpečnost, jak tvrdí žaloba, potřebuje k tomu odbornou erudici, tudíž se nechá vést spíše srdcem. Jinak to ale působí, postaví-li se proti sobě dva narativy z aktuálního bodu obžaloby. Narativ žalobců říká, že prezident Trump prováděl nátlak na Ukrajinu, aby vyšetřovala Huntera Bidena, syna viceprezidenta Joea Bidena z Obamovy éry a hvězdy Demokratické strany. To je přece nezákonné a nepřijatelné. Narativ obhajoby ale oponuje. Firma Huntera Bidena podnikající na Ukrajině tam byla už dříve vyšetřována pro podezření z korupce, ale viceprezident Biden tlačil na Kyjev, aby odvolal generálního prokurátora. Co je horší? Tlačí-li americký ústavní činitel Biden na Kyjev, aby podezření z korupce nevyšetřoval? Nebo tlačí-li americký ústavní činitel Trump na Kyjev, aby podezření z korupce vyšetřoval? Toto je otázka pro americké voliče.

LN, 26.9.2019