28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: Odkaz šéfa Junckera

15.9.2018

Zpráva o stavu Unie ukázala spíš znejistění než sílu

Jean-Claude Juncker, pomalu končící šéf Evropské komise, získal v jistých kruzích nálepku arogantního elitáře, ba nepřítele. Ale není to fér. Větším problémem je samotné fungování Evropské komise a Evropského parlamentu. Aby se z evropské pseudovlády a pseudoparlamentu staly alespoň jakž takž vláda a parlament, v roce 2014 byli do eurovoleb jmenováni „špičkoví kandidáti“ Juncker a Martin Schulz. Ten krok měl posílit pocit autenticity a soutěživosti. Asi jako když v USA zápolili Clintonová s Trumpem. Takže když jeden „špičkový kandidát“ zvítězil (v EU Juncker, v USA Trump), tábor toho druhého by mu měl řádně zatápět a být důraznou opozicí. Ale kde je v EU důrazná opozice vůči Junckerovi? Najdeme ji pouze v menších partách a jednotlivcích, kteří ho nálepkují za nepřítele. I v tomto světle musíme sledovat jeho středeční „zprávu o stavu Unie“.

Junckerova zpráva měla silné symboly. Byla jeho poslední v roli šéfa EK. Poslední před eurovolbami 2019. A poslední před odchodem Británie z EU. Přes to vše nenabídla něco, co by se dalo považovat za obecnější vizi či politický odkaz autora. Často se říká, že postkomunistický východ EU je poznamenán zkušeností totality či buranství, a něco na tom je. Ale lidé s touto zkušeností si rozvinuli i cit pro rozeznávání ideologických řečí či plků. A to poznávají nejen z vystupování Junckera, ale ještě více z faktu, že Juncker nemá v EU široce profilovanou opozici.

Vnější hranice EU potřebují účinnější ochranu, řekl Juncker. To přece nejpozději před třemi lety věděl každý. Ale má-li se uchovat schengenský prostor, pokračoval Juncker, musí se dohodnout míra vzájemné solidarity v migrační politice. Tady by měla opozice vystartovat s otázkou: Jak souvisí solidarita v migrační politice (rozuměj: přerozdělování migrantů) s účinností ochrany vnější hranice EU? Když do schengenského systému vstupovaly Polsko, Slovensko a Maďarsko, Brusel jejich přijetí logicky podmiňoval tím, zda jsou s to zajistit vnější hranici EU. Ale když ji Maďarsko v srpnu 2015 jako jediné skutečně střežilo, bylo peskováno. Proč EK neřekla už dříve, že prioritou není ochrana vnější hranice EU, ale solidarita? Věděli bychom lépe, na čem jsme.

Právě takové věci se mají vyříkávat mezi „špičkovými kandidáty“, mezi vládou a opozicí, ne v podobě mravoučného kázání buranům z východu. Nevyříkaly se. Tudíž se nedivme, že eurovoleb 2019 se unijní elity obávají ještě více než těch posledních v roce 2014.

LN, 13.9.2018