Neviditelný pes

GLOSA: Odkaz diktátorů

24.12.2015

Obavy z přistěhovalců? Španělé je neřeší

Křehká ekonomika, nezaměstnanost a korupce. To jsou témata, která ovládla španělskou předvolební kampaň. Španělé v neděli volili nový parlament a hospodářské strasti, z nichž se království opatrně vzmáhá, byly na prioritách voličů znát. Ostatně podobně jako leckde jinde v osmadvacítce, jež dosud bojuje s dozvuky ekonomické krize.

Přesto na starém kontinentu v poslední době hrají prim jiná témata: uprchlická krize a obavy z terorismu. Někde vedla k rozmachu nacionalistických tendencí – stačí pohled za hranice Španělska. Ve Francii silně vzrůstá podpora krajně pravicové Národní fronty. Týden před Španěly zamířili tamní obyvatelé k regionálním volbám, a přestože strana Marine Le Penové nezískala jedinou oblast, s 28 procenty zaznamenala historický úspěch. Radikální strany posílily či se etablovaly třeba v řeckém, dánském, rakouském nebo maďarském parlamentu.

A španělští politici nic. Žádná protipřistěhovalecká prohlášení, skoro ani zmínka o terorismu. V dnešní době bezmála fenomén. Madrid přitom oba jevy poznal. S přílivem nelegálních přistěhovalců – hlavně ze severoafrického Maghrebu – se země potýká už roky. A loni si španělská metropole připomněla deset let od největšího islamistického útoku ve své historii: atentátu na madridském nádraží Atocha, při kterém zemřelo 191 lidí. Čím to tedy je? Vysvětlení může být několik. Někteří by možná řekli, že nacionalisté tvoří součást parlamentu už od pádu diktatury v roce 1977. Jsou zastoupeni v Lidové straně, jež hrany tvrdého jádra „obrušuje“. Vždyť jedním z jejích zakladatelů byl Manuel Fraga, bývalý ministr informací generála Franciska Franka a pozdější mnohaletý předseda galicijské vlády. A pak je tu hlavně sám generalissimo, od jehož smrti letos uplynulo 40 let. Franco v úřadu tvrdě dusil opozici a hlavně snahy Basků, Katalánců i Galicijců o autonomii. Potlačoval jejich jazyky i kulturu. Španělé se s jeho „odkazem“ dosud vyrovnávají a na jakékoli krajní tendence jsou hákliví. Ostatně podobně jako v jiné evropské zemi, kde se tato témata v politickém mainstreamu mohou objevit jen stěží. V Německu.

LN, 22.12.2015



zpět na článek