Kampaň švédské vlády, jejímž cílem je prosadit integraci muslimských migrantů do země s tamními Švédy za každou cenu, prolomila další – do této doby nepředstavitelné – tabu. Státem vlastněná společnost Lernia, ve spolupráci s knihovnou Univerzity ve Stockholmu, vybrala v archivu knihovny historický švédský dialekt, kterým hodlá postupně proměnit dnešní švédštinu, neboť „lépe vyhovuje Švédsku 2017“, protože „nevylučuje lidi jenom proto, že nehovoří stejně jako my“.

„Nová standardní švédština“ má být pro integrující se cizince „přátelštější“, má „zvýšit pocit lidské sounáležitosti bez ohledu na výslovnost“ a domácím Švédům připomenout, jak „obtížné je učit se nová slova“. Vznik „nové standardní švédštiny“ její tvůrci a nositelé také obhajují slovy, že „nový dialekt inspiruje ke konverzacím o odlišnostech a podobnostech. Vede nás k tomu, abychom pochopili, že odlišnosti, které nás tak často rozdělují, jsou vlastně nepodstatné“.

Vědomě se vzdát vlastního jazyka není nepodstatná odlišnost. Jazyk je nástrojem přenosu myšlenek a jeho zvládnutí základním předpokladem elementárního souznění s prostředím, ve kterém uživatel jazyka žije. Jazyk je jedním z nejpodstatnějších atributů, který utváří národ. Není umělým projektem, je zrcadlem historického vývoje společenského, sociálního, kulturního i ekonomického. Pokud švédská vláda svolí experimentovat s vlastním národním jazykem na úrovni sovětských sociálních pokusů, pokud dokonce sama diriguje gigantický sociálně-inženýrský projekt, vyjadřuje tím, že je připravena i odhodlána přivést svůj národ ke zkáze.

Obtížně uvěřitelná informace o vzniku „nové švédštiny“ je další z výpovědí, v jaké krizi je současné evropské politické myšlení, jak smrtelnému nebezpečí evropská civilizace v souvislosti s masovým přílivem migrantů čelí a co ji čeká, pokud zdravý rozum nenajde sílu s dnešními elitami skoncovat.