GLOSA: Not in my name
Chucpe, anebo začátek reformy islámu?
V posledních dnech se vyrojilo mnoho muslimů s kampaní nazvanou „NOT IN MY NAME“ (NE MÝM JMÉNEM). V podtextech a vysvětlivkách se většinou vymezují proti ISIS a jeho atrocitám.
První, co mně napadlo, bylo toto:
Možná ne tvým jménem, ale určitě JMÉNEM TVÉHO NÁBOŽENSTVÍ.
(Maybe NOT IN YOUR NAME, but definitely IN THE NAME OF YOUR RELIGION.)
A teď si kladu otázku – je to vyčůraná chucpe od muslimů, anebo první krok na cestě k reformě islámu, aby se s ním dalo koexistovat?
Ta chucpe by fungovala asi tak, že jako muslim odsuzuju to extrémní násilí, ale dál podporuju islám v jeho netolerantní podobě, dál budu vymáhat zákon šaría, a když se dostaneme v těchto otázkách do konfliktu, tak nebudu podporovat řezání hlav, ale třeba jenom vězení nebo vystěhování infidelů z Evropy.
Anebo je to začátek reformy islámu? Tak, jak po něm volá například egyptský prezident Sisi a někteří další muslimové. Problém je v tom, že reforma islámu by musela přijít od muslimského duchovenstva a to bohužel nemá žádného papeže, který by to rozetnul.
Takže jediný sjednocující faktor tohoto náboženství je korán; a všichni duchovní se logicky předhánějí v tom, kdo bude doslovněji svatou knihu vykládat. Ale třeba se nějaká frakce utrhne, udělá reformu a kdyby to nabralo kritickou masu příznivců, tak věřím, že by se začaly přidávat masy těch, kteří by raději žili v míru a prosperitě než v náboženských válkách. A věřím, že těch může být na světě většina. Ale potřebují se ideologicky zaštítit. Takže tento ideologický míček je definitivně na islámské straně kurtu.
Alternativa bude asi napsána krví. Tak, jak to na světě s ideologiemi vždycky dopadlo.
V tom lepším případě se k nějaké smlouvě o koexistenci nakonec dopracujeme, v tom horším (pro nás) skončíme v područí islámu.
