Neviditelný pes

GLOSA: Nesemkneme se

24.3.2020

V EU se rýsuje příkop přísné vs. ležérní státy

Heslo „semkneme se“ zaznívalo v Evropě tak často, hlavně po útocích teroristů, až se z něj stalo prázdné klišé. Teď nezaznívá i proto, že v pandemii by působilo směšně. Vždyť heslem je „sociální odstup“. Ale nadchází doba, kdy se možná bude na soudržnost EU – i za cenu jejích neoblíbených stránek typu příkaznictví či kvót – nostalgicky vzpomínat.

Evropa – nejen EU, ale i třeba Švýcarsko – se teď rozvolňuje i po jiných liniích, než jaké tvořily státy bohatší a chudší, západní či východní (postkomunistické). Za pandemie posilují národní egoismy (například při kupování a dopravě roušek z Číny) a rýsuje se rozdělení na státy, řekněme, přísnější a ležérnější. Přitom nezáleží až tak na stupni postižení nákazou. K přísným patří hodně postižená Itálie či Francie i méně postižené Rakousko a málo postižený postkomunistický východ. K ležérnějším (nespěchaly s uzávěrou hranic a nevyhlašují celostátní karantény či zákazy vycházení) Německo či Británie. Jejich strategii lze popsat jako kontrolovaný postup nákazy s cílem, aby většina populace získala imunitu, a dokládají ji čísla: Německo je čtvrté na světovém žebříčku nakažených (včera 19 711), ale nízko v počtu zemřelých (59).

Jenže soužití těch strategií začíná skřípat, jak píše pařížská zpravodajka listu Die Welt: „V Paříži se ptají, proč německá vláda nevyhlásí zákaz vycházení.“ Jim to přece prezident nařídil. Jak blízké jsou si Německo a Francie, jde-li o existenční hrozbu? Co zbývá z lásky k Itálii, musí-li tam roušky dopravit Čína? To nejsou řečnické otázky. Zkusme si představit, že nákaza plně zasáhne země Visegrádu. Zůstaly by tak semknuté, jak na to jejich lídři přísahají?

LN, 21.3.2020



zpět na článek