Zastavím se u dobré zprávy z uplynulých dnů. A že bylo těžké v té záplavě špatných a vůbec nejhorších zpráv něco pozitivního najít! Nic světoborného to samozřejmě není, jen maličkost. Stalo se to v Německu, tam v městečku Demmin pořádá Křesťanskodemokratická unie na každou Popeleční středu partajní shromáždění. Letos mu vévodila nová předsedkyně strany Annegret Kramp-Karrenbauer, říká se jí AKK z důvodů snadno pochopitelných. Vystoupila tam a – neomluvila se. To je skvělé. Proč že se měla omlouvat?

Ona se totiž předtím zúčastnila masopustní veselice zvané Soud bláznů a v maškarním převleku si tam dělala legraci ze záchodů pro třetí pohlaví. Řekla doslova, že jsou pro chlapy , kteří nevědí, jestli ještě mohou při čurání stát, anebo už musí sedět. Následoval shitstorm, řekli bychom hnojobití. Vláčeli ji zleva zprava, ale hlavně zleva, že si dělá legraci z menšin a že se okamžitě musí omluvit, a tak byli mnozí zvědavi, zda a jak se AKK omluví.

Neomluvila se a naopak se pozastavila nad faktem, že se o takové blbosti vůbec někdo může bavit, a postěžovala si, že se Němci stali tím nejkřečovitějším národem, který běhá po světě. Krom toho se navezla do hamburské školky, která dětem zakázala karnevalové převleky indiánů a šejků s odůvodněním, že je to rasismus. Jaká úleva! Vysoká politická autorita se odvážila vzdorovat tlaku politické korektnosti!

Diktatury jsou různé a liší se v mnohém, i současná tekutá diktatura menšin je zcela jiná než diktatura komunistická nebo nacistická anebo náboženská, jako je v Íránu. Jedno ale mají společné. Je to nedostatek smyslu pro humor. Vědci by měli dostat grant, aby zjistili, proč to tak je. Mám na to soukromou teorii založenou na dojmech i na tom, že jsem v diktatuře čtyřicet let žil. Její základní teze jsou vždycky nepřirozené, umělé. Proto je diktatura tak křečovitá, jak říká AKK, proto je nedůtklivá, proto agresivně reaguje na každý vtípek. Tekutá diktatura menšin žije a sílí ze zbabělosti politiků, kteří se jí ochotně podvolují.

Proto tedy to napětí, zda si AKK posype na Popeleční středu hlavu popelem. Proto ta úleva, že to neudělala. Annegret dokazuje, že opravdu není klon své stranické předchůdkyně Angely. Pokud je tato prkotinka ukázkou její charakteristiky, mám důvod k optimistické vizi, že se v Německu ještě neblbne úplně na kvadrát. Jak už to mnohdy vypadalo.