I velké průšvihy je třeba nahlížet v proporcích
Jsme uprostřed velkých slov typu „válka“ či „největší v historii“. Jasně, je těžké najít pamětníka pandemie s takovými důsledky. To je jiná liga než uhelné prázdniny. I proto řekl ministr školství Robert Plaga pro iDnes: „Koronavirus postavil české školství před největší výzvu v dějinách.“ To není důvod k výčitce, tak mluví leckterý politik ve světě. Ale je to důvod k obhajobě proporcí.
Ministr Plaga má pravdu z hlediska české etnické zkušenosti. Tedy nepočítáme-li zavření vysokých škol za německé okupace. Ale připomeňme si jiné věci. Nynější výpadek příčinně nesouvisí s tím, že říšský protektor Neurath přikázal od září 1940 vyloučit židovské děti z českých škol (z německých již dříve). Ale souvisí s tím, že i tehdy se hledalo improvizované řešení. Na webu Pedagogické fakulty UK o tom poučí článek Dany Kasperové ke vzdělávání židovských dětí v protektorátu.
Nebo. Málo se ví, že v osvobozené republice byly bez náhrady zrušeny německé školy. Třeba Peter Grünberg (1939–2018), laureát Nobelovy ceny za fyziku a rodák z Plzně, nemohl v září 1945 nastoupit do první třídy, neboť neměl kam, i když rodina ještě rok čekala na odsun.
Nebo. Když královna Alžběta II. nyní oslovila v televizi Brity, zmínila i svůj vůbec první veřejný projev. Za náletů v roce 1940 byla školní mládež z jižní Anglie evakuována i vyučována improvizovaně. A tehdy čtrnáctiletá následnice trůnu Alžběta ji oslovila v rozhlase coby reprezentantka této generace.
Ano, nynější průšvih je mimořádný. Ale není úplně pravda, že by zcela scházely zkušenosti s vynucenými odstávkami škol. Své by k tomu mohl říci humanista Přemysl Pitter (1895–1976), který se o takto postižené děti – české, židovské či německé – staral.
LN, 18.4.2020