S třeskutou anketou se 14 let po nás perou Slováci

Má smysl anketou vybírat „toho největšího“? Je dost argumentů pro. Každé společenství chce zjistit, jaké osobnosti z dějin považují dnešní občané za inspirativní velikány. Ale jsou i argumenty proti, které teď vycházejí najevo na Slovensku. Tamní rozhlas a televize pořádají anketu Největší Slovák, stejnou, jakou zažilo už Česko, Německo či Británie. A zpěvačka Marika Gombitová, jediná žena ve finále, oznámila, že z ankety odstupuje.

Ten postoj neprotestuje proti nikomu a ničemu. Sděluje pouze tolik, že špičková místa by měly obsadit výjimečnější osobnosti. Dosavadní průběh ankety opravdu ukazuje problém. Do finále postoupily osobnosti ryze sporné – třeba Gustáv Husák. Jiné musely být vyřazeny – například Jozef Tiso – nebo narážejí na kriminální minulost – jako zbojník Jánošík. Jiné se zpochybňují, ač mají alibi – Andrej Hlinka. Zemřel v srpnu 1938, takže mu nelze přičítat účast na klerofašistickém režimu.

Potíž anket typu „ten největší“ (u nás se jím stal Karel IV., ale až po vyřazení Járy Cimrmana) je v tomto. Zdůrazňují autenticitu výběru hlasováním občanů. Ale zároveň se snaží výběr omezit na osobnosti, jimiž se lze chlubit. Používají tedy populistickou metodu, ale předem chtějí vyloučit populistický výsledek. Je to opak „osobností roku“, které vyhlašuje magazín Time podle jejich vlivu na svět ve stylu padni komu padni (v jedné partě se tak sešli Hitler, Stalin, Merkelová i Trump). Ankety typu „ten největší“ jako by chtěly naplnit ideál těch, kteří u nás prosadili přímou volbu prezidenta: aby o něm hlasoval lid, ale aby výsledek vyzněl proti nízkému „hlasu lidu“. Jenže takové přání je kvadraturou kruhu.

LN, 5.1.2019