GLOSA: Nebojme se Číňanů
K článku Miroslava Zámečníka Chraňme tóny před buzerací razítky ze dne 18.8.2012
Poslední půlrok střídavě trávím v Číně na stavbě farmaceutické továrny za Pekingem, a tak možná pár zkušeností a postřehů zaujme čtenáře.
Nejprve si uvědomme to, že Čína je obrovská, a předem upozorňuji, nejsem rychloznalec Číny a uvedené nelze zevšeobecňovat. Bydlím v Pekingu, který je "jiným světem" stejně jako NY není Amerikou. V mém případě to znamená, že vstávám po šesté, po snídani dojdu pěšky 1,5 km na neformální autobusák pod mostem Anhui (mosty šesti okružních dálnic jsou v Pekingu významnými orientačními body), tam nastoupím do fabrického autobusu a začínám pracovat v 8,30 na stavbě nové farmaceutické továrny, která je od Pekingu vzdálena asi 40 km (z toalety 5. patra správní budovy vidím za dobré viditelnosti první část Velké zdi).
Když píši, začínám pracovat, znamená to, že se začínám trápit s čínskými montéry. Jinými slovy – nutíme je do kvality srovnatelné se světem, vychováváme konkurenci. Proč, když to, co dosud bylo dobré pro Čínu, najednou nestačí? Protože majitel tak chce. A majitel patří k velmi bohatým Číňanům a buduje svůj sen o farmacii srovnatelné se světovou špičkou. Zakoupil několik licencí na léčiva, která nyní v USA úspěšně prošla druhou fází klinických zkoušek, třetí fáze se již provádí s výrobky z finálního provozu. My z Evropy jsme ti, kteří to zajistí. Náčelníkem je mi protřelý irský inženýr, zařízení je dodáváno z celého světa včetně české republiky, u specialit logicky figuruje Švýcarsko a Německo, no a na konci pak Čína (samozřejmě licenční výrobky světových firem).
Ale s tím lidským materiálem je potíž, v českých podmínkách s českými firmami by už vše bylo hotovo, zde to vypadá, jakoby montérem se stal zemědělec, kterému včera sebrali jeho oblíbenou motyku. Nemá základní řemeslnické návyky, k rychlejšímu pohybu je těžké jej donutit, jak může, tak se zašije (ti na výrobních linkách ale těžko), nicméně pracuje za 1 dolar na hodinu celý rok včetně víkendů, se 14 dny dovolené. Nástroje potřebné pro kvalifikovanou práci fasuje od nadřízených až po našem vytrvalém nátlaku. Slovy náčelníka, který tuto firmu vybíral, zařadíme-li tuto firmu do pomyslné desetibodové stupnice, tak obdrží hodnocení 7. Čínské firmy s hodnocením 10 jsou pak už stejně drahé jako evropské. A že se Číňané rychle učí? Na to bych nevsadil ani děravé kecky, stejné jako všude po světě – dobrých je málo. Pro srovnání - v lednu mě holandský zaměstnavatel vybavil partou indických montérů pro instalaci určitého zařízení v tanzanském pivovaru v Moshi. Stačilo jim první den mrknout pod ruce a byl jsem na sejfovém sajdu, zkušeného řemeslníka poznáte podle obratů jeho ruky.
Nemám srovnání s jinými stavbami v Číně, ale zde "postavili garáž, aby pak zjistili, že koupili příliš velké auto" – to cituji náčelníka, kterého po půlroce jednou opustil optimismus, navraceje se vynervovaný z jedné porady, kde přítomní řešili 11. verzi umístění dveří v budově, aniž by cokoliv věděli o technologii, která je zatím ve fázi projektu (budovu pro sichr postavili rok předem). Běžně se stále přesouvají elektrolávky, potrubní okruhy vytápění a hasicí vody, lidská práce je přece tak levná. Postavit první českou desetikubíkovou nádrž z polohy ležaté na nohy trvalo Číňanům v prvním případě přes týden – když víte, jak na to a máte ten správný vercajk, tak si za hodinu dáte nohy na stůl a kouříte dlouhé cigáro (zde cituji kolegu Františka P.).
Bokem pár perliček – světlá výška patra v budově je 5 metrů, první výšky vestavěných čistých místností vycházely na 4,5 metru – jak tam my namontujeme tu houšť našeho potrubí, nevěděl zprvu nikdo, samozřejmě to vyvolalo měsíce trvající předělávky projektu. V patře nad námi budou další provozy s podobnými nádržemi o hmotnosti do 13 tun – projektanti čínského "institutu" tam vyfikli sice armovaný strop, ale o tloušťce pouhých 10 cm – takže vše je již dnes oblepeno/zesíleno kevlarovými pásy, nádrže budou muset být umísťovány na křížení nosníků nebo ke sloupům (zaprojektovat si v Číně nemůže jen tak někdo, samozřejmě musíte mít čínskou licenci nebo to ošetřit jinak). Postavit technologii na 10 cm šlupku nearmovaného podlahového betonu, který leží přímo na jílu? To neprošlo ani zde v Číně, takže je nyní nahrazováno konstrukcí, která by slušela i pod reaktor atomové elektrárny. V Čechách trvá výměna podlahy 3-4 týdny, zde 2 měsíce. Nepotismus je často citován jako čínská slabina. Můj náčelník se potkal i s jedním extrémním případem, kdy byla do podniku na místo sekretářky přijata pohledná dívka, známá kohosi, která počítač spatřila prvně v životě při vstupu do své kanceláře!
Další kapitolou, nám poměrně cizí, je způsob čínského jednání. Můj podřízený Jeff i na mírně nepříjemné dotazy, kladené nepřímým způsobem, aby mohl zachovat tvář, odpovídá větami zcela nesouvisejícími s meritem věci. Minulý týden na mírnou kritiku, proč bylo od pondělí do čtvrtka uděláno tak málo práce, ztratil tvář a naprosto rozčileně vykřikl, že v projektu je změna, na kterou nemá materiál. Změna ano, ale o té změně ví již tři měsíce. Když pak ještě endoskop odhalil stav, že co svár, to závada, vyměkl a jeho nadřízený manažer Clark se nám příštího půl dne snažil vetřít silou moci spodem do našeho trávicího traktu. Pokud vám přijdou uvedená jména poněkud nečínská, je to důsledek čínského vzhlížení ke světu. Všude okolo nás se to hemží jmény jako Betty, Caroline, Keiron, Maggie, druhá polovina jména už je poctivě čínská….Zhao, Qi, Shi, Shan atd. Pokud není problém, jsou číňané velmi vstřícní a milí lidé, mnohokrát pomohli radou, zejména ti mladí, angličtinou vládnoucí, vidíce Evropana zaseklého v jazykovém problému.
Proč vlastně ta Čína ale frčí? Na toto téma byly popsány stohy papíru, jen jsem si nevšiml, že by někdo jmenoval chamtivost některých podnikatelů, kteří v Číně dosáhnou enormních zisků na základě odírání dělníků jejich zaměstnavateli (a že se s nimi čínští bossové nemažou, jak jinak by si mohli pořídit poslední model jaguára). Ostatní se už vezou, aby obstáli v konkurenci, musí do Číny také. Leč na konci tunelu je vždy světlo. Dosáhnout jakosti srovnatelné se světovou špičkou a udržet ji, to něco stojí. Někdy je už jednodušší přenést výrobu zpět do Evropy, i když člověku musíme dát více než dolar na hodinu.
Foto: autor
Z Pekingu zdraví