Neviditelný pes

GLOSA: Ne vzdělávání, ale indoktrinace!

19.10.2016

„Jsem zcela přesvědčen o tom, že současná míra indoktrinace mládeže je srovnatelná s manipulací a indoktrinací mládeže za komunismu v jeho pozdní éře. Řekl bych, že míra indoktrinace v 80. letech byla slabší“, řekl v polovině letošního července prezident Václav Klaus v rozhovoru pro týdeník Echo24.

Poslanci Evropského parlamentu na svém letošním zářijovém zasedání schválili pokračování programu „Ambasadoři EU do škol“. Mapu škol, o které bude tento indoktrinační program rozšířen (ve školním roce 2015 – 16 již běží v Německu, Itálii, Polsku, Irsku, Francii a Španělsku), představil vybraným poslancům Evropského parlamentu německý generální sekretář tohoto tělesa – úředník – Klaus Welle slovy: “Musíme využít potenciál několika stovek tisíců studentů, kteří v příštích volbách do Evropského parlamentu budou prvovoliči.“

V rámci tohoto programu budou vybraní učitelé vysíláni do Evropského parlamentu a dalších evropských institucí na školení, aby posléze získali certifikát „ambasadora EU“; ve svých školách budou organizovat tzv. vzdělávací kvízy, zakládat informační centra EU a organizovat výjezdy „studentů-ambasadorů“ do Bruselu.

Program „Ambasadoři EU do škol“ je tak dalším zvráceným programem manipulace mladých lidí. Se vzděláváním nemá nic společného, jak to nakonec Klaus Welle cynicky přiznal. Nejde o žádnou výchovu k demokracii, jde o údernickou formu převýchovy budoucích voličů.

Jediný rozdíl mezi současnou indoktrinací mladých lidí europeistickou ideologií a onou, založenou na propagaci komunismu, tak spočívá pouze v tom, že ta komunistická byla ve své době již dostatečně směšná, zdiskreditovaná a „nového člověka“ už „vykovat“ neuměla. Ta europeistická, ve svých snahách stvořit „nového Evropana“ do nového světa, je pro některé stále ještě budovatelsky přitažlivá. Její atraktivnost je dána i tím, že je báječným zdrojem, jak parazitovat na penězích daňových poplatníků. I v míře zištnosti tak europeisté za komunisty nijak nezaostávají.

Institut VK



zpět na článek