Dočetla jsem se někde na webu, že Rusko hodlá obnovit „puťovky“. Mám ráda „zapomenutá slova“; polský encyklopedista Kopaliński jich v jednom svém slovníku má pořádnou hrst a popularizační časopis ÚSTR pro ně míval pravidelnou rubriku, kterou jsem s chutí četla.

Desítky let jsem si myslela, že také „puťovka“ je slovo, které se po zániku jevu prostě přestane používat. A ejhle! Ruský stát se rozhodl, že obnoví jev a vrátí slovo k používání. „Puťovka“ je, pokud byste to nevěděli, poukaz na dovolenou, kterou platí (nebo na ni připlácí) zaměstnavatel. Běžně to dělaly odbory, starší čtenáři to jistě pamatují. A teď by měly ruské podniky obnovit pro pracující poukazy na dovolenou a měly by je posílat na Krym. Kdo má platit, jsem z článku nevyrozuměla, ale možná je ta idea teprve v plenkách a drobnosti se budou řešit později. Pochopitelně: anexe Krymu totiž krom imperiální pýchy a staleté (nenaplněné a patrně nenaplnitelné) touhy po „teplých mořích“ (rozuměj po přístupu k černomořsko-středomořským úžinám Bosporu a Dardanelám) neměla pro Ruskou federaci pražádný smysl.

Krym je nádherný, to je nezpochybnitelné, leč ekonomicky prosperoval hlavně z turistiky. A Rusové, kteří by teď měli zalidňovat jeho pláže, hotely a letoviska, to mají daleko a tráví dovolenou radši v Turecku, v Řecku nebo v Itálii, ve Španělsku či na francouzské Riviéře. A tak se má dnes, po uchvácení poloostrova, o němž psal kníže Potěmkin své panovnici a milence Kateřině II., že je to krásné místo, jen je potřeba odtamtud vytlačit „basturmany“ (tedy muslimy) a osídlit ho „pravými Slovany“, ten dávný vývoj zřejmě opakovat. „Puťovky“ ovšem Potěmkin ani Kateřina nezaváděli, dovolená pro pracující podporovaná státem za carské vlády (ani jinde v tehdejším světě) samozřejmě neexistovala, „puťovka“ je vynálezem vlád sovětských. Ne, rozhodně nechci naznačit, že by se Putin se svými věrnými hodlali vracet ke komunistickým způsobům, komunismus byl, jak je dávno zjevné, ekonomicky kulhající režim a věru nevím, kdo z vládců Ruské federace by si ho chtěl zopakovat. A ruský imperialismus je rozhodně staršího data, v dobách, kdy psal Karel Marx či utopičtí socialisté, už dávno a dávno existoval. Kupodivu se zdá, že kremelské pány touha po „teplých mořích“ nepřešla – ač se obávám, že války se už dávno vedou úplně jinak, než bylo zvykem v dobách krymské války. Ale touha je touha, na tu je logika krátká.

Shodou okolností jsem slovo „puťovka“ poprvé a naposledy slyšela právě na Krymu: předsedkyně krymskotatarského Svazu učitelů mi vyprávěla, jak jako nejlepší žákyně (rodina byla deportovaná kamsi do Střední Asie) dostala „puťovku“ do slavného Artěku. A mohla tak vidět místa, o kterých Krymští Tataři mohli desítky let ve vyhnanství jen snít. Hm. Vůdce Krymských Tatarů Džemilev ani Refat Čubarov, předseda medžlisu, občanského parlamentu Krymských Tatarů, kteří dostali do pasu razítko, že jsou v Ruské federaci nežádoucí, asi „puťovku“ na Krym, kde mají dům a rodinu, nedostanou…

LN, 11.7.2014