22.9.2019 | Svátek má Darina


GLOSA: Muž rasové revanše

10.9.2019

Zemřel Robert Mugabe, hrobař úspěchu Zimbabwe

Ten muž nebyl výjimečný tím, že se dožil 95 let, vládl autokraticky 37 let a až před dvěma roky ho svrhli vojáci. Takových je víc. Robert Mugabe se zapsal do dějin něčím jiným než cestou od partyzána proti bělošské Rhodesii k premiérovi i prezidentovi nezávislého Zimbabwe. V paměti utkvěl spíše jako ztělesnění revanše vůči bílé populaci. Jako ten, kdo vyvlastnil bílé farmáře a přivedl zemi k hlubokému úpadku včetně hladu. Ze Zimbabwe, před 40 lety nového státu se slušnými předpoklady pro nezávislou budoucnost, udělal jeden z největších průšvihů Afriky. V tom spočívá jeho memento. A není jen abstraktní. Na jistou část establishmentu v Jižní Africe působí Mugabe inspirativně.

K oblíbeným klišé patří výraz „tygr“ coby zosobnění dravého úspěchu. Pomíjejí se opačné případy: když se z prosperující země stane chudobinec. Tuto cestu razila Mugabeho politika vyvlastňování bílých. Vrcholila hyperinflací, kdy bankovky dospěly k nominálu 1015. Vedla k tomu, že největší kontrast v sousedství bohaté a chudé země tvořila hranice mezi Botswanou a Zimbabwe (poměr HDP na hlavu činil 32 : 1; pro srovnání týž poměr mezi Jižní a Severní Koreou činí „jen“ 7 : 1).

To ilustruje Mugabeho odkaz. Botswana a Zimbabwe měly podobné startovní podmínky, ale po dvou generacích ztělesňují kontrast afrického úspěchu a průšvihu. Podobně ho ztělesňují jihoafrický Mandela a zimbabwský Mugabe. Ten první nevyvlastňoval bílé, uchránil zemi války, občanského konfliktu i terorismu. Podobně funguje i úspěšná Namibie. Podíváte-li se na její vládu, vedenou bývalými marxistickými partyzány ze SWAPO, zjistíte, že ministrem financí je Carl-Hermann Schlettwein, prostě potomek německých kolonizátorů jak poleno. Tak nevypadá rasová revanš.

Mugabe ztělesňoval rasovou revanš i ekonomický průšvih, který z ní vzešel. Aktuální otázka zní, zda možné epigony (třeba v JAR) tento neblahý případ odradí, či přese vše naopak povzbudí. Tedy je těžké být prorokem.

LN, 7.9.2019



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.