Zemřel Robert Mugabe, hrobař úspěchu Zimbabwe

Ten muž nebyl výjimečný tím, že se dožil 95 let, vládl autokraticky 37 let a až před dvěma roky ho svrhli vojáci. Takových je víc. Robert Mugabe se zapsal do dějin něčím jiným než cestou od partyzána proti bělošské Rhodesii k premiérovi i prezidentovi nezávislého Zimbabwe. V paměti utkvěl spíše jako ztělesnění revanše vůči bílé populaci. Jako ten, kdo vyvlastnil bílé farmáře a přivedl zemi k hlubokému úpadku včetně hladu. Ze Zimbabwe, před 40 lety nového státu se slušnými předpoklady pro nezávislou budoucnost, udělal jeden z největších průšvihů Afriky. V tom spočívá jeho memento. A není jen abstraktní. Na jistou část establishmentu v Jižní Africe působí Mugabe inspirativně.

K oblíbeným klišé patří výraz „tygr“ coby zosobnění dravého úspěchu. Pomíjejí se opačné případy: když se z prosperující země stane chudobinec. Tuto cestu razila Mugabeho politika vyvlastňování bílých. Vrcholila hyperinflací, kdy bankovky dospěly k nominálu 10¹⁵. Vedla k tomu, že největší kontrast v sousedství bohaté a chudé země tvořila hranice mezi Botswanou a Zimbabwe (poměr HDP na hlavu činil 32 : 1; pro srovnání týž poměr mezi Jižní a Severní Koreou činí „jen“ 7 : 1).

To ilustruje Mugabeho odkaz. Botswana a Zimbabwe měly podobné startovní podmínky, ale po dvou generacích ztělesňují kontrast afrického úspěchu a průšvihu. Podobně ho ztělesňují jihoafrický Mandela a zimbabwský Mugabe. Ten první nevyvlastňoval bílé, uchránil zemi války, občanského konfliktu i terorismu. Podobně funguje i úspěšná Namibie. Podíváte-li se na její vládu, vedenou bývalými marxistickými partyzány ze SWAPO, zjistíte, že ministrem financí je Carl-Hermann Schlettwein, prostě potomek německých kolonizátorů jak poleno. Tak nevypadá rasová revanš.

Mugabe ztělesňoval rasovou revanš i ekonomický průšvih, který z ní vzešel. Aktuální otázka zní, zda možné epigony (třeba v JAR) tento neblahý případ odradí, či přese vše naopak povzbudí. Tedy je těžké být prorokem.

LN, 7.9.2019