Jenže právě v tom je zakopán příslovečný pes. Irák se teprve vzpamatovává z nedávné války a především z mnohaleté diktatury Saddáma Husajna. Hlas, kterým disponuje v mezinárodní politice včetně té sportovní, je slabý. To však neplatí pro Čínu, z níž se klube supervelmoc se všemi atributy, a proto se jí žádný jakkoli přísný funkcionář nepostaví do cesty. Škrobenost si pak musí vylít na irácké výpravě, která přes sport nevysílá propagandu své domoviny o nic větší než ostatní delegace.
MOV by tudíž měl k zákazu dodat, že používá dvojí metr nebo že rezignoval na rozum a za jeho verdikty není možné vypátrat souvislost nebo zpětnou vazbu. Ať tak či onak, vyloučení Iráku z pekingské olympiády je na pováženou.
Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského