Mezinárodní olympijský výbor je věru prazvláštní klub hnidopichů. Na diagnózu jeho vkusu již nestačí sportovní novináři. Místo nich raději povolat senzibily. Jednou politizaci sportu MOV otevře bránu dokořán, jako je tomu v případě Číny, která v politickém duchu, na politickou objednávku a s politickými vyhlídkami pořádá letošní olympijské hry. Podruhé třeba jen pouhý náznak zasahování politických orgánů trestá bez milosti jako v případě Iráku, který svých sedm atletů musí na základě rozhodnutí výboru ponechat doma.

Jenže právě v tom je zakopán příslovečný pes. Irák se teprve vzpamatovává z nedávné války a především z mnohaleté diktatury Saddáma Husajna. Hlas, kterým disponuje v mezinárodní politice včetně té sportovní, je slabý. To však neplatí pro Čínu, z níž se klube supervelmoc se všemi atributy, a proto se jí žádný jakkoli přísný funkcionář nepostaví do cesty. Škrobenost si pak musí vylít na irácké výpravě, která přes sport nevysílá propagandu své domoviny o nic větší než ostatní delegace.

MOV by tudíž měl k zákazu dodat, že používá dvojí metr nebo že rezignoval na rozum a za jeho verdikty není možné vypátrat souvislost nebo zpětnou vazbu. Ať tak či onak, vyloučení Iráku z pekingské olympiády je na pováženou.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského