Donald Trump uznal opozičního lídra prezidentem

Hledáte-li zemi, která nejvíc narušuje navyklá klišé, nabízí se Venezuela. Má největší zásoby ropy na světě, je jejím desátým největším producentem i vývozcem. Historicky patří k úspěšnějším a liberálnějším zemím Latinské Ameriky (jako první tam v roce 1863 zrušili trest smrti). A takový stát je možné přivést k autoritářské vládě, bídě, masovým protestům, hromadné emigraci i ústavní krizi? Bohužel ano. Od toho se odvíjí spor o legitimitu dvou prezidentů: chávezovce Nicoláse Madura, který zemi přivedl k bankrotu a za nímž stojí armáda, a lídra opozice Juana Guaidóa, za nímž stojí parlament. Lze posuzovat jejich legitimitu, a přitom pomíjet stav země i její společnosti? To je otázka pro celý svět.

Donald Trump ve středu učinil rázný krok – prostě uznal legitimitu prezidenta Guaidóa, aniž by to mezinárodně konzultoval. Snad patří k jeho metodě „bouchnout pěstí do šachovnice a pak pozorovat, jak se rozhýbají figurky“. Tak učinil už před rokem s přesunem americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma či s obchodními dohodami s Kanadou a Mexikem. Ale Venezuela je vyšší liga.

Pokud chtěl Trump svým uznáním Guaidóa i ostatní testovat, dočkal se očekávaného. Rusko ten krok hodnotí jako další americký pokus o barevnou revoluci, o majdan tentokrát v Caracasu, a varuje před krveprolitím. EU ústy šéfky své diplomacie Mogheriniové zase vyzývá Venezuelu ke svobodným volbám. Ano, svobodné volby jsou zaklínadlem veškeré legitimity. Ale jak svobodné a férové volby může nachystat země, kde za jedním lídrem stojí armáda a za druhým parlament?

Nabízí se tu jakási civilizační zkumavka vztahu k legitimitě vládnutí. Ti, kteří nesnášejí či naopak obdivují jak Trumpa, tak Putina, se ve vztahu k Venezuele musí rozhodnout pro postoj jen jednoho z nich: bát se více majdanu, nebo uznání opozičního lídra prezidentem?

LN, 25.1.2019